Tento rok g)jsem pěstoval šest odrůd rajčat určených především pro tepelné zpracování na omáčky nebo protlaky. Jejich plody se od sebe moc neliší, jsou podlouhlé zakončené špičkou. Jsou masité s minimem semen a gelu ve kterém semena plavou. Porovnával jsem jejich průměrnou velikost v gramech a také chuť za syrova. Po tepelném zpracování jsem nemohl chuť posuzovat, protože od každé odrůdy jsem měl cca jen půl kila a byla by to hrozná práce. Dnes z nich udělám jeden smíšený protlak. Nejchutnější pro mne bylo Gilbertie, které by se dalo pěstovat i na konzumaci v čerstvém stavu (dovedu si představit rajčatový salát jen z tohoto rajčete). Na opačném konci Scatolone, které ale pro svou konzistenci je jistě nejlepší na sušení, což jsem si ověřil již dříve, když jsem rajčata sušil. Pořadí podle chuti:

Gilbertie (190 g)

Jersey Devil (120 g)

Opalka (175 g)

Andes Horn (120 g)

San Marzano Gigante (160 g)

Scatolone (100 g)

           Vladimír