Občas se objevuje někdo jako byl vědec Orfanik z Tajemství hradu v Karpatech. V cizině, u nás, Někdy o sobě nevědí, jindy si notují, vidí v sobě vzájemně svůj vzor. A publikují. To už dík internetu a klávesnici pod téměř každým počítačem není problém... S problémy se dopracujete k něčemu, co bude blízko původní odrůdy. Pokud to tak budete vidět, spíše půjde o shovívavost rodičů. Mnohdy ty přednosti hybrida nejsou všechny viditelné, ale jsou uvnitř. Jestli se rozpadne F1 na několik typů a Vy je dále budete pěstovat jako samosprašné a dělat výběry, dostáváte se po čase k odrůdě nebo k "linii" s dosti úzkým základem, ze kterého se vytratí část genů otce i matky F1, které mají malou schopnost seberealizace, jsou recesivní či částečně dominantní. Buď se ztratí do nenávratna, nebo přejdou do ilegality. Je jedno, že to bude dvacet linií, všechny si totiž budou žít ve své bublině, se svou sádkou genů, které dalším výběrem korigujete. Výběrem zužujete genetický základ, odstraňujete odchylky, vytváříte možná novou odrůdu, vracíte se někam před "Velký třesk" F1. Kouzlo hybridizace je v tom, že obrazně řečeno, dvě chudinky (linie) mají super potomstvo. Ovšem ty dvě "chudinky" také mohou být velmi úspěšné odrůdy, které v F1 potomstvu dají světu ještě něco lepšího. A jejich cena? Myslíte, že je to jednoduché udělat kvalitního hybrida? Že je to otázka jednoho roku? Že dobrý hybrid vznikne jen tak náhodou? Kouzlo dehybridizace u mě působí spíše tak, že mám vztek, když si uvědomím, že se někdo zabývá takovými ptákovinami a já v podstatě ani nestíhám v čase, který zahradě mohu věnovat a věnuji to, co bych měl. Snad v důchodu, nebo v pekelné zahrádce. Tam bude teplo, možná půjdou stihnout dvě generace přesevů za rok (F 2+3, F 4+5, F 6+7, F 8+9,...) a budu moct skrze poštovního havrana poslat na svět poslat zprávu "přátelé, tudy cesta nevede", tak jak by to udělal mistr zkoumání slepých uliček Jára Cimrman