broušení kosy

Souhlasím s pánem, který doporučuje jemný brousek.Sám jsem mnoho let brousil hrubým karborundovým, než jsem to letos zkusil s jemným kulatého průřezu po dědovi.Je to o něčem jiném.Už vidím, jak brousíte kosu půlkou brusného kotouče-moc dobře se to drží a krásně to pasuje do toulce s vodou

Brousek z karborunda každýho uondá - neboli ztupíte rychle kosu a pak další úsloví - ten, kdo dělá bez fortele, ten se nadře jako tele. Čili nejde tolik o životnost kosy, i když kvalitního náčiní si dobrý řemeslník vždycky váží a pěkná kosa je tak každá desátá, jde o její rychlé ztupení.Hrubý brousek = hrubé, tupé ostří. Ale kdo to zkusil, zná, kdo nechce dobře míněnou radu, nemusí jí naslouchat. Z.E.  

kdysi jsem si pořídil ručně dělaný brousek ve skanzenu ve Frenštátě pod Radhoštěm. Mám jej stále a ještě před asi 3roky se tam vyráběly přímo před kupujícími na ploše.  JITA

Pro 131.51: Víte, ono nejde o to, aby kosa vydržela 10 let. Jde o to, že naklepáním se ostří zpevní, protože se smáčkne zrno oceli a je tenké jako žiletka, jak se říká - kosa "má pero" - to je právě ta tenká rozklepaná šupinovitá část na vrcholu ostří, díky které kosa seče lehce. Ostří se při práci hlavně pokroutí, takže jej stačí přejíždět kamenným nebo jemným brouskem, který pero narovná a pouze minimálně nabrousí. Tím naklepané pero ostří zůstane zachováno déle, kosa seče lehce, a není ji třeba často naklepávat. Pokud vezmete hrubý brousek, či ještě lépe kotouč, tak se naklepané pero za chvíli strhne, a zbyde pouze zubaté nezpevněné ostří, které se po pár tazích v trávě poškodí. Samozřejmě jsou lidé, kteří místo naklepání přetáhnou kosu flexou. Tam není kde brát.

Ano, přesně tak. Zbývá jen dodat, že je třeba splnit současně více podmínek. Kosa musí být v dobrém kosišti správně upevněná a seřízená(špička o 3 prsty níže než pata), brousek se nosí v toulci s vodou a i sečená plocha musí být rovná, nezdupaná. Seče se za rosy (mnohem snáze než bez ní) a stačí sebrat jeden krtinec a je po dokonalém ostří. A že nemá být ve trávě stařina či cokoliv, co tam nepatří, to snad nemusím dodávat. Ale když to jde jako po másle, je to radost. Zkuste, uvidíte.Z.E.

Brouskem z kusu starého brusného kotouče jsme brousili kosy běžně kdysi za dob hlubokého socialismu.  A to se sekaly plochy mnohem větší než dnes. Ovšem problém byl v tom, že brousky dělané z přírodního kamene skončily snad s nástupem socialismu, karborundové brousky dělané ve fabrice a prodávané v obchodech nebyly do tehdejší obchodní sítě dodávány a s místními kameny posbíranými venku to moc dobře nešlo. Nejdostupnější tedy byl kus rozbitého brusného kotouče z blízké strojírenské fabriky nebo JZD.  Jinak na zahradě asi 600 m čtverečních pořád seču kosou, kosu naklepávám jednou až dvakrát za sezónu a brousím karborundovým brouskem. Výdrž kosy tímto tempem odhaduji na takových 30 - 50 let. Ono totiž záleží jak jemně se brousí a ani tak ne čím se brousí.

Já ani nějaké supernaklepání, superbrousek a super broušení neřeším.  Mně prostě stačí, že mám doma kosu, mám doma kladívko a mám doma karborundový brousek.  Když ta kosa pár stébel trávy nechá, tak se nic neděje.

Zamlada jsem sekal jako sokolík. Sekal jsem jak ve fitnesu, nářadí byla kosa upravená jen tak na "sekání". Sekal jsem silou a ono to stačilo. Časem, i jak mi stárnuly ramenní klouby, mi došlo, že sekání kosou je kus opravdového řemesla.  Sekání vyžaduje fajnové přístupy, které jsou v některých příspěvcích nahoře správně popsány. Při jejich dodržení seká kosa sama. Vždyť dříve sekaly trávu i stařenky. Pravda, byly trochu šlachovité. Také si musely šetřit sílu, aby tu trávu na hřbetě v trávnici odnesly. Dobře seřízená, naklepaná a obtažená kosa krásně zajíždí do trávy a seká sama. Držíme ji lehce v rukou .Při nechtěném záseku, třeba do přehlédnuté krtiny,  měla by z nich vypadnout. Práce s takovou kosou není dřina, ale radost.

Zdravim, musím souhlasit s Jiřím (poslední příspěvek) kosiště vyrobené na míru postavy sekáče z kvalitního kusu břízy a několik (njejméně dvě) kosy upravené od kováře aby byly naprosto stejné, hlavně sklon a úhel držáku, to proto aby se po výměně někde na lukách nemusel sekáč znovu přizpůsobovat navyklému pohybu po výměně kosy. Naklepaná kosa se poprvé přetáhne tak po půlhodině sekání a pak ještě třikrát až čtyřikrát a potom se nasazuje jiná no a vše se opakuje. Potom je radost s takovou kosou sekat a při minimální námaze se poseká značná plocha. Standa.

Pro přispívatele 131.51 z 13.11.2008 - Pěkně kecáš. Chtěl bych tě vidět při obtahování kosy úlomkem nějakého brusného kotouče. Pokud si pamatuji, říkalo se "karborundum brousek za korunu kousek". Skutečně stál tehdy 1,-Kčs a cena se vyšplhala na závratnou cenu 1,70Kčs a na každém bylo napsáno "Carborundum". Bylo jich dost. Koncem totáče se tyto brousky objevily na trhu v papírových krabičkách s potiskem a byly v několika zrnitostech a tvrdostech. Brousky z přírodního kamene nebyly v prodeji, ale kdo chtěl tak si ho opatřil, protože v oblastech kde v minulosti převládala domácká výroba, byly tyto brousky k mání. Daly se takto sehnat i mýnské kameny do domácích mlýnků o průměru asi 30cm.

Jiří