Ano, cukr je rozpustný a proto v moštu je větší podíl jednoduchých sacharidů než v drti a naopak, v drti nejsou téměř žádné jednoduché sacharidy a je tam plno "dlouhých" (složitější škroby a nerozpustná celulosa). Je tam dost kyselin, takže se dá použít k okyselení drti z hrušek nebo zpracovávat pro zkrmování. Nejjednoduší je sušení. Alternativou je mléčné kvašení (tj silážování).

Tedy si by bylo na místě uvést od těch co to suší, jaká je maximální tloušťka pro suché výlisky. aby to uvnitř neprokvasilo a nebo po usušení nedrželo uvnitř zbytkové vlhko následované plesnivěním.

K mléčnému kvašení je nutné přidat do "kvasu" sůl. Je to stejné jako u kysaného zelí jen s tím, že pro vysokou které je nutné dávat liz, je možné více "přisolit". Pokud jsou výlisky příliš vlhké, je dobré je nastavit řezankou z kukuřice. Před zkrmováním je možné "siláž" nastavit čerstvě strouhanou řepou nebo vařenými krmnými bramborami.

O druháku (k pálení) jsem slyšel pouze jako o způsobu výroby řepáku. To se vývar z řízků cukrovky smíchal s příslušným množstvím kyselé jablečné drti tak, že vylisovaný mošt byl nahrazen surovinou k výrobě sirobu. Chuťově to nebyl ani řepák ani calvados, ale po zrání s dubovými chipsy to byl prostě zlatý destilát pitelnější než tuzemák (s barvivem a ovoněný trestí).