Po zkušenosti s likvidací přes 50m dlouhého pásu směsi zeravů obrovských i menších tůjí (rozuměj "menší" = 6m vysoké i široké) nemohu pochopit, jak si někdo něco takového může dobrovolně vysadit do zahrady jinak než jako soliteru - stačí zanedbat střih na rok, dva - úraz, nemoc... - a co s přerostlými keři? Razantní zmlazení je v podstatě nemožné, kmeny narostou do neskutečných rozměrů. Mladší taky nebudem, údržba řezem bude pozvolna nad naše síly.

Není lepší použít pomaleji rostoucí, leč i při několikaletém výpadku stále zvládnutelné rostliny, ještě lépe namíchané druhy? Těch cca 5-10 let, než méně vzrůstná rostlina začne zdobit i clonit/ stínit, vydržím s dřevěnou prozatímní zástěnou s vědomím, že nebudu muset za 25 let likvidovat porost a začínat nanovo.

Nebála bych se tisů - jsou jedovaté, ano, ale my s nimi taky vyrostli a neznám jediný případ otravy. Sloupovité kultivary buď jako jednolité tmavší pozadí nebo pak v kombinaci s bobkovišní, brslenem fortunei "Silver queen" (vzpřímeně rostoucí, nevymrzá - odzkoušeno na -34C holomrazech), sem tam zastřiženým opadavým kvetoucím keřem, dle vkusu třeba s barevným listem nebo nenamrzající latnaté hortenzie kvetoucí přes léto, a nějakým cypřišovcem s omezenou výškou vzrůstu (vše pokud trváme na užším pruhu zeleně) to může vypadat velmi zdobně a za 20 let nám potomci nebudou nadávat, i pokud na zahradu 5, 10 let nikdo nesahne, naprostá většina nepřeroste a případně snese i razantní zmlazení s rychlým obrostem. Případné "přehmaty" při výběru je pak snadné nahradit, lze i experimentovat se stínomilnými trvalkami pod stromky na nízkém kmínku apod.

Jen úvaha k zamyšlení    M.