Rozhodl jsem se experimentovat s infračervenou žárovkou pro ochranu květů (plůdků) meruňky proti jarním mrazíkům.
Moje prvotní představa je taková, že použiji žárovku (případně několik) umístěnou těsně nad korunou stromu a "zářící" dolů, na větve koruny. Chtěl bych se vyhnout zakrývání koruny z důvodu mechanického poškozování květů a plůdků (možná by byla přijatelná okolní mobilní zástěna pro snížení odvětrávání). Žárovka má povrchovou teplotu kolem 250°C a je tedy potřeba aby na ni nemohla stříkat voda a aby nemohla nic zapálit. Samozřejmně je potřeba zamezit přístupu vody i k veškeré elektroinstalaci. Nažhavená žárovka také nesnese otřesy, snížila by se tak markantně její životnost. Holý prostorový tepelný výkon žárovky v podstatě obětuji (pokud nedojde na využití zástěny) a budu se snažit využít jen teplo nesené infračerveným zářením. To by mělo být schopno překonat prostor i s proudícím vzduchem.
Právě jsem obdržel žárovku (200W) a začínám ji testovat. Prozatím jsem testováním dospěl k následujícímu. Zvyšující se vzdálenost žárovky od ohřívané plochy snižuje ohřev kvadraticky, tedy s větší vzdáleností již tolik teplota neklesá. Zvýšení povrchové teploty ohřívané plochy se vzdalováním vypadá cca takto: vzdálenost / zvýšení o x°C
40cm / 2,5°C 50cm / 1,5°C 70cm / 0,8°C 90cm / 0,4°C 130cm / 0,4°C
Prostor mezi žárovkou a ohřívanou plochou byl intenzivně bočně odvětráván. Měřena byla povrchová teplota ozářená a neozářená žárovkou ve stejném okamžiku a z toho určen rozdíl (dva shodné digitální teploměry). Vyzařovací kužel má slabší střed a silnější obvod.
Tolik pro začátek. Také si z mládí pamatuju na infrazářiče do koupelen, které člověk cítil vyzařovat teplo na vzdálenost asi dvou metrů (1000W) i když okolo bylo chladno.
Tomáš