Šípkové víno jsem dělala několikrát, ale jen jednou bylo "jiné". Chutnalo jako kvalitní víno z révy, kamarádi nechtěli věřit, že se jedná o domácí šípkové víno. Ten rok jsem měla nemocného koně, tak jsem ho brala na vycházky a přitom trhala šípky. Koník v zimě umřel a já nechala víno stát. Až po dvou letech jsem lahev otevřela, při koupi jiného koně. Už nikdy se mi nepovedlo tak dobré, nyní je to klasické šípkové "čůčo", až je postup stejný. Jediné, co bylo jiné, že jsem šípky zapomněla umýt.  Ještě mám dvě lahve, jsou nyní desetileté, zřejmě je nikdy neotevřu...

Omlouvám se za OT

Soňa