Přidám svoji zkušenost, která je snad způsobena tím, že ředkvičky a jiné pěstuji pro radost a věnuji se jim...
Když jsem přišla do domu a "dělala" ředkvičky po svém, všichni včetně manžela se mi smáli, že z nich nic nebude a ono nejenže bylo, ale chutnaly výborně a i velikost byla také dobrá.
Vždy si vyseji hustě ředkvičky do minipařníku, zvířecí klec obalená potravinovou folií nebo něco jiného, co je hodně vysoké a dá se odvětrávat. Když jsou ředkvičky připravené, vytáhlé nitky s vytáhlými lístky, přepíchám je po částech do záhonu cca 5 cm od sebe. V bytě jsem je dávala do truhlíku za okno ven, v zimě doma, stejný systém, vzdálenost o něco menší (do kříže). Zbytek ředkviček nechám v pařníčku a přepichuji podle potřeby a místa zhruba během jednoho měsíce. Když mírně v záhonu či truhlíku povyrostly, přepíchám je znovu s větším odstupem, v záhonu cca 10cm a pak již jen pleji, prokypřuji půdu, je-li potřeba a sleduji jak rostou. Důležité je, aby nebyly zcela "ponořené" v zemi, ale mírně pod natí. Jakmile obrostou hustě listy, postupně je odstřihávám, kromě středových, tak, aby k nim mohlo stále světlo, ale ne příliš. No a nakonec sklízím výborné a chutné ředkvičky. Je to piplačka, ale stojí za ten výsledek
.
