Kdo pěstujete topinambury, nosíte kuchařce přímo ze zahrady nutricky perfektní a stále čerstvou surovinu (pokud půda není zmrzlá). Jeden z možných postupů jejich pěstování : Kamarád mi na jaře dá několik hlíz vykopaných přímo ze záhonku. To zn. : Opatrně vyryje celý bal loňských hlíz již klíčících. Zelená část je nad půdou třeba již tři centimetry. Jednotlivé, klíčící, hlízy odlomit. Větší ve sponu čtyřicet cm vrátit zpět do půdy. Zbytek do kuchyně. Do půdy nikdy ne čerstvě hnojené, ne kyselé. V rámci přípravy půdy doporučuji zapravit osátou starou vápennou omítku. (Pro úpravu kyselé zahrady je vhodné sledovat, který soused právě dělá nový kabát domečku.) Rostlinu nutno vyvazovat. Záhon udržovat čistý, přiměřenou závlahu vítá. (Topinamburám se výborně daří na slunné straně staré rozpadávající se stodoly bez okapů.) V nejpozdnějším podzimu stvoly rostlin uříznu asi třicet cm nad zemí. Abych na jaře věděl, kde je mám hledat. A průběžně nosím do kuchyně - vyryji jen potřebné množství. Na talíř syrové, nastrouhané, s citronem. Malé není třeba strouhat. Přímo chroupat. Odpovědně prohlašuji - Uno Perfecto! Před očekávaným zámrazem půdy udělám menší zásobu. Nikdy nedobývám všechny. Po rozmrznutí, na jaře, zahrada nabídne očekávané a čerstvé - topinambur a kopřivu. A tak dále, každý rok dokola. Nevadí opakování v tomtéž záhoně. Důležité pěstovat jednotlivě ve sponu. Ne shluky. Volně klíčící loňská úroda je nevhodným plevelem. Zde je možno - pokud jsou rostliny už i třicet cm nad zení : Větší silnější nově rostoucí ponechat v úměrném sponu, zbytek průběžně vyštípovat. Nevyrývat. Mělce okopávat. A buďte rádi, jakou hodnotu na zahradě máte!!