Tisovec snese všechno. Je tomu už rok a půl, kdy jsem si z jedné okrasné školky přivezl 2m vysoký, krásně obrostlý stromek Tisovce. Bylo to koncem října, v nejvhodnějším to období pro přesazování vzrostlejších dřevin. S výsadbou jsem si dal hodně práce, vykopal jsem pořádný "lavor", připravil kvalitní substrát a Tisovec s pečlivostí zasadil. Pak se ovšem z práce vrátil otec, popadl opodál opřený rýč a jako smyslů zbavený urazil dřevěnné podpěry a Tisovec doslova vytrhl z půdy a povalil vedle jámy. No, co vám budu povídat, byl jsem v naprostém šoku. Připadal jsem si jako v "Majoru Zemanovi" v díle s názvem Studna, kde starý Brůna podsekával sekerou na své zahradě jabloně. Tisovec jsem zasadil až další den ráno na jiné místo. Tu noc mrzlo a ráno začalo navíc hustě pršet. Nemohl jsem ovšem čekat, tak jsem mu trochu zastřihnul promrzlé, obnažené kořeny a zasadil ho do rozblácené obyčejné půdy. Na jaře se pak projevil prožitý podzimní šok - polovina objemu koruny byla v pr... Tisovec se z toho všeho naštěstí dostal, už má zase hezkou korunu a solidní přírůstky. Z toho všeho plyne, že tisovec musí být nenáročnou dřevinou, snesoucí i hrubé zacházení.