Vloni koncem května jsem si všimnul v lese na pasece, kde bylo plno dalších borovic z náletu staré mateční borovice jedné mladé, asi pětileté borovičky, kterou dost poškodl a domlátil srnec. Na podzim jsem se znovu šel podívat. Borovička měla všechny rány zhojené, zalité hojivoum pryskyřicí. Dále z jednoho kmínku se už od země vytvořily tři výhony, byly rovnoměrně v kruhu a kotlovitě rozložené, stromek působil překvapívě esteticky, hezky, nebyl ani vytáhlý, ani přehouslý, zdál se mi být krásný. Dokonce jsem si ho představil v duchu, kdybych takový měl doma na zahradě u své lavičky a udržovat tak nějak podobný tvar. Pak jsem si vzpoměl na návštěvu jednoho výzkumáku, kde podobně tvarovali lesní borovice a tlačili je řezem více k zemi, takže sběr šišek pro získání semen pak prováděli jen ze žebříků! Ano, borovice se dají tvarovat, lépe včas na jaře těsně před rašením, rány se pak dobře hojí pryskyřicí po celé léto. Taky jsem si ji u lavičky vysadil, trochu natvaroval apak dokonce do rohu vedle vysadil pravý sibiřský cedr, roste krásně a vždy po dešti nádherně zavoní cedro-borovicovým aromatem, balzámem pro plíce a krev. Nebojte se trošku tvarovat borovici. Jarek