Zakládám malý sad, poraďte s rozložením stromků.

Záleží na mnoha aspektech,mikroklimatu, půdě, sklonu svahu, délce slunečního svitu, podplodinách,... To všechno ve výšce 600 m hraje významnou roli. Obecně platí, že čím horší poloha, tím bujnější podnož pro daný tvar je vhodné použít.

Staří měli s tím tvořením sadu pilou pravdu.

Nasadit jen staré odrůdy znamená mít ten sad morálně zastaralý.

Nasadit jen nové odrůdy - nevýhody byly uvedeny - nevyzkoušeny na konkrétním místě, podobná chuť nových odrůd.  Takže kompromis, něco staré odrůdy, něco nové, to, co se neosvědčí vyhodit a na sadit nové atd.  Příkláněl bych se i k možnosti nasadit místně stromy blíž a potom je prořezat odstraněním těch horších odrůd nebo nasadit vždy dvě odrůdy tak půl metru metr od sebe a až pár let  zaplodí, nechat tu lepší. Případně počítat i s tím, že budete muset nějakou dobrou odrůdu přesunout, spíše přeroubovat na novou podnož a starou vyřezat než rovnou přesadit. Záleží, kdy chcete nebo potřebujete mít sad hotový, kolik je Vám let. Je nesmysl dělat sad v pozdním věku a nemít zabezpečeno, že ti, co to po Vás dostanou, budou pokračovat. Vesměs, co jsem viděl kolem, začínají mladí vyčištěním pozemku od téměř všech původních stromů.

Výše napsané považuji za velmi rozumný a konzistentní názor.

Nevím, není-li to s křížkem po funuse... zkuste se podívat na štíhlá vřetena. Mě se tento způsob zamlouvá a myslím, že to co chcete v této variantě seženete. daniel

Dávám za pravdu tvrzení že je potřeba dát pozor na podnož. Posadil jsem více jak stovku stromů – jabloní různych odrůd ve výšce 450 m n.m. a nedopadlo to dobře. Slabě rostoucí podnože v zatravněném sadu se doslova „udusily“. Generativní a A2 byly ucházející. Třeba takový markantní rozdíl byl na odrůdě Šampion, která na polokmenu rodila dobře za občasného výskytu rakoviny a na zákrsku to nestojí za nic. Obdobně Matčino na Jaderničce je k pohledání a na nízkokmenu nějaké M9 a pod to nestojí opět za nic.

Mám velmi podobné zkušenosti.

Sad už je asi založen, ale to nebrání diskusi. Myslím, že v úvodu nebylo jasné zadání. Pod pojmem sad si představuji kmenné tvary, nikoliv produkční plantáž. Sad by měl splnit požadavek na sklizeň, ale také hezké prostředí pro pobyt. Pokud bychom mluvili o zahradě, pak je dobře naplánovat část užitkovou a část okrasnou a pokud možno je přirozeně opticky oddělit. Pokud mluvíme jen o sadu, svůj názor jsem již popsal jinde, takže stručně: Doporučoval bych z mnoha důvodů čtvrtkmeny, moderní rezistenty, kromě jabloní i peckoviny, bohužel již ne hrušně kvůli rzivosti. Vzdálenost 6-8m. Jeden strom lze obětovat nostalgii, i když jsem toho názoru, že v dětství chutnalo všechno lépe. Čistecké, Signe Thilisch, Matčino, Gascoigneho šarlatové, Wagenerovo i Sudetskou či Parménu klidně oželím ve prospěch Bohemie, Jonagoldu, Rozely, Rubinoly, Topazu a dalších. Staré odrůdy lze roubovat do větví jako rarity. Škoda je Dukátu a Spencera  - ale jen co do chuti.

Hustou výsadbu lze samozřejmě také realizovat, ale s vědomím spousty času, kterou jí bude třeba věnovat. Na druhé straně vysokokmeny  - bez údržby nelze, nu a práce ve výškách je vždycky s rizikem, kterému neškodí se vyhnout.  V praxi vše vyzkoušeno. Z.

Moje reakce je s ročním spožděním. Na takové výměře nelze zřídit sad, ale se jedná o zahrádku se zelení s ovocných stromů. S diskuze mám dojem, že se jedná o teoretickou záležitost. Pokud ještě trváte na zřízení sadu, pak se musí jednat o moderní pojetí. Vladislav