Staré stromy s rakovinou

Souhlasím s Ing. Fidlou:
když je jablon stresovaná- tezká pôdu, nevhodná podnož, či orôda v nevhodných pôdních pomerech, k nákaze zkrátka dojde
    Rakovina je podle mě především o špatných podmínkách. Vyřezávání nádorů bez úpravy půdních poměrů a výživy má jen krátkodobý účinek. Naopak vylehčení půdy, odstranění stínících dřevin, zbavení plevelů a přiměřená výživa může vést k tomu, že strom menší nekrózy demarkuje a časem zahojí.

Ano, souhlas, hop na krávu a je tele-vše vypadá jednoduše, vždy, když lidem řežu a stříhám stromy, keře, kakám si do vlastního hnízda-prozradím totiž, že řez+střih je asi jedna třetina cesty k úspěchu! No, občas si někdo poradit dá a cosi pod strom pohodí... S.P.,Ch.

Zdravím

No jestli s takovou politikou stříháte stromy tak to Vás lituji. Já stříhám stromy jedině s tím, že výrazně zlepším kondici stromů a i kvalitu sklizně a majitelům na rovinu řeknu kde dělali chyby a dám jim školení pokud mají zájem. U mé služby řezu ovoc. stromů neklesá cesta úspěchu ani na jedné straně a i strom má z toho užitek. A to i bez poznámky hnojit.

Já si myslím, že v našem státě je pohnojeno snad vše!!!

Když stříháte stromy tak se musíte chovat jako trenér, fytolékař a fytopsycholog dohromady, jinak to nefunguje. A hlavně musíte být zaříkavač ovoc. stromů jinak narazíte. Budu Vám držet palce!!! Místo toho kálení do hnízda si vemte plínu a pohnete se výrazně dopředu a lídé si Vás budou vážit a najdou si Vás sami! Z vlastních zkušeností Vám můžu říci, že za mně hovoří samotné stromy a to nemluvím o usmolených kordonech (omlouvám se jim za názor).

sadař vlada

Já tedy pana S.P.,CH nelituji, dokonce s ním souhlasím, že řez není žádný všelék. Jiná situace je v zahrádkářské kolonii, kde je udržovaná půda (skutečně často spíš přehnojená), stromy jsou relativně mladé a jedinou jejich vadou je chybějící nebo naopak "košťálovitý" řez. V těchto případech skutečně pila a nůžky správně použité jsou požehnáním.
   Pokud ovšem máte řezat v zanedbané vesnické zahradě stromy poděděné po prarodičích, je komplexní pohled na zdarvotní stav stromu na místě. A nemusíte být ani trenér, fytolékař, zaříkavač ovoc. stromů a fytopsycholog dohromady, stačí být rozumně myslící zahrádkář se zkušeností a citem.

Já nabídnu jiný pohled na problém - zahrada je stará, půda bude vyčerpaná. Sázet jabloně po jabloních není vhodné. Sežeňte si někoho zkušeného, zachraňte co se dá, odstraňte co nejdříve to co nejde zachránit. Tím získáte světlo a vláhu pro zbylé stromy, to jim jen pomůže. V místě sázení budoucích mladých stromků "narvěte" do půdy hnojiva, popel, šámu, kompost a hnůj, prostě vše co seženete, ovšemže ne současně, mulčováním podpořte žížaly - ty jsou důležité, odstraňují půdní únavu a provzdušňují půdu. A po roce můžete sázet. Než stromek vyroste bude půda oživená a živinami obohacená. Není potřeba dlouhodobě připravovat půdu před sázením. Část prací a hnojení se dá dělat i po zasazení a při růstu mladého stromku. Vhodnější budou silnější podnože. 

Půdní únava starého sadu se jen těžko dá odstranit. Stromy odstranit i s pařezem a části tlustých kořenů, hluboká rigolace a na "dno" dostatek organického hnojiva včetně stopových prvků. Už jenom obrácení vrstev hlíny dělá doslova zázraky. Podobně se dříve rigolací obnovovaly vinice. Dnes je lepší založit sad na panenské půdě. Důvodem je tzv otrava půdy. Kořenový systém určié látky přijímá, určité odmítá a něco vylučuje. Tím pádem se kolem kořenovéh sytému ukládají jakési "exkrementy", které nové výsadbě do určté míry škodí.

Rony

To o založení sadu na panenské půdě asi platí pro komerční sady, ale v původním dotazu se mluví o zahradě, kterou mají lidi i pro jiné účely, jako rekreace, nebo jde o zahradu u domu. To se těžko stěhuje na panenskou půdu. V přírodě je každý výkal něčí potravou a tak si myslím, že pokud se podpoří půdní procesy, jak psal pan 105.33, mohlo by se to do značné míry eliminovat.

Všichni radí dobře, ale každý jen podle toho "co má doma". V typických ovocnářských krajích - v Polabí, na Slovácku, Znojemsku, Hané - tedy podél větších řek, kde jsou úrodné naplaveniny kypré půdy, rostou stromy často samy o sobě bez větší pomoci, mnohdy i několikrát po sobě. Zato v pohraničí, kde dřív hospodařili odsunutí krajané, vídám staré velké stromy a kroutím hlavou nad tím, jak mohly vyrůst do takových rozměrů, když půda je kolem vysloveně špatná - chudá, těžká, kyselá, jílovitá. Holt oni to kluci německí něak uměli. Když se strom skácí a vysadí nový, neroste vůbec. Tady je třeba věnovat půdě před, při a po výsadbě větší péči.

Čo bolo, to bolo... Já jen lehce naznačil, proč nedám obratem na odiv fota mých nálezů, které jsem mimoděk učinil při sázení ovocí a zpracování půdy v užitkové a okrasné části zahrady.  Prostě starý dobrý foťák dosloužil, na novou techniku kačky nezbývají, s moderními technologiemi se sžívám s čímdáltímvícevětším vypětím sil.

Zdravím, vidím, že máme stejnou krevní skupinu...  Každý strom co pracně zasadím (a mnohdy mě to stojí pot a krev) je mou součástí, sleduji jak roste, přemýšlím o rozmístění větví, jak a čím pohnojit. Když zavřu oči umím si skoro každý představit. Je to můj soukromý svět, který asi okolí nechápe. Každý jsme nějak praštěnej. A když to rodina jakž takž bere, je to bezva.