To máte tak. Matčino, Grávštýnské, Čistecké, Jaderničku, Spartana, Coxovu, Jonathan, Smiřické, Gascoigneho,... žádné renomované školky nenabízejí, na pultech obchodů je nenajdete. Přesto je lidé pěstují, shánějí rouby, vysazují. O jiných už tolik neslyšíme. Prostě jsou odrůdy, které se prosadit umějí, cestu na zahrady si našly.  Jiné to nedovedou. 
   Myslet si, že když nějaká odrůda kdysi dostala jméno, má navždy právo růst v každé třetí zahradě,  je nejen bláhové, ale v praxi - při každoroční invazi odrůd i nemožné.