Byl jsem vždy příznivcem střížovických odrůd - až mi to možná někteří vyčítali. Jejich jablka mají "koule", jsou vzhledově rozmanitá,  jejich chuť je přesvědčivá, odrůdy se prosadily i za hranicemi. Naproti tomu odrůdy z Těchobuzic a Holovous mi přišly méně zajímavé, méně rozmanité, chuťově méně výrazné. V poslední době jsem postoj trochu přehodnotil. Jakoby střížovičtí šlechtitelé trochu pozapomněli na nás, pěstitele z chladných poloh. Zatímco první jejich odrůdy - Šampion, Rubín, Karmen, Jonalord, Rosana se osvědčily především v horších polohách, ty modernější pamatují hlavně na ideální jabloňářské polohy. Platí to pro generaci odrůd Otava, Rubinola, Topaz, Goldstar, Sirius,  Opál, Luna, Heliodor, Orion, aj. Snad jen Rozela a Lotos drží tradici. Co ukáže Admirál, Lucy a další, to se teprve uvidí. 
   Mezi "nestřížovickými" odrůdami nacházím takové, které s nimi mohou směle soutěžit a v některých směrech ty české jablkové etalony i překonat.  Mám na mysli kvality Deloru,  chuť Desertu a Dione, plodnost Diadému, odolnost Angoldu, aj.