Pěkné. Něco na tom českém šlechtění bude. Vzpomínám, jak jsem jednou v 80. letech na své zahradě přivítal rodinu z Bavorska. Jeden z jejich členů - otec - jako malý kluk byl z naší vsi odsunutý po válce, šel se tedy podívat na místa svého dětství. Pracoval v zemědělství a o ovoce se okrajově taky zajímal. Pochlubil jsem se mu s mladým stromem Rubínu s právě dozrávajícími jablky. Stál u něj jak u vytržení, že taková jablka prostě v západním Německu nemají a nechápal, proč je k nim nedovážíme.
   O pár let později, už po sametu, jsem v jednom rakouském časopise četl o nových německých odolných odrůdách, vesměs jejich jména začínala na Pi- nebo Re-. Autor je chválil, ale současně dodal, že českým rezistentům se zatím chutí nevyrovnají.