Fejeton ve stylu Petra z Pardubic

Melodii jsem kdysi považoval za kultovní, téměř posvátné jablko. Šlo o jeden z prvních tuzemských rezistentů. Oceňoval jsem, že chuť i vzhled jsou typické a s ostatními odrůdami nezaměnitelné. Odpustil jsem jí i drobné neduhy - přeci jen dost kyselá chuť, padání před sklizní, praskání kolem kalicha, citlivost k rakovině.  Sametová slupka a žádná strupovitost i bez chemie za to stály. 
Dnes se ale ptám, jestli je pro ni na zahradě místo. A nejde jen o Melodii. Totéž si říkám nad Karmen, Rosanou i Jonalordem. Přitom mě napadá text Svěrákovy písně: "Neopouštěj staré známé pro nové..." Jenže pak si zvednu spadený plod z první úrody Merkura, kousnu... a ústa sama zamumlají: "Asi nemá".