Na základě dostupné literatury jsem došel k závěru, že za pěstováním pravokořenných stromů jsou dvě hlavní myšlenky:

1. Pouze na vlastních kořenech se strom cítí dobře, je to přirozenější a v souladu s permakulturní filozofií. Zakrsající podnože negativně ovlivňují životnost a vynucují si zvýšenou pozornost (hnojení, zalévání)...

2.  Pouze nikdy nepřesazovaný (nebo přesazený velmi brzy) semenáč dokáže vytvořit dokonalý kůlový kořen (extra důležité např. u ořešáků). 

Zájemci o pěstování pravokořenných stromů postupují obvykle jedním z násleujícícíh způsobů:

1. Koupí ve školce svou oblíbenou odrůdu na libovolné podnoži a stromek jedním z více způsobů zpravokoření. Zpravokořenělý stromek pak roste na vlastních kořenech, má vlastnosti zvolené odrůdy, ale kůlový kořen tímto způsobem nezíská.

2. Vysejí semínko své oblíbené odrůdy a vyselektují použitelné semenáče. Stromek pak roste na vlastních kořenech, včetně kůlového kořenu. Nejde ovšem již o původní odrůdu, ale o více či méně povedeného potomka.  Je třeba více prostoru a smíření s rizikem, že to nevyjde.

Můj názor:

Na 1. způsobu nevidím žádnou velkou přidanou hodnotu. 2. způsob je dokonalý, ale nemám bohužel dost prostoru. Budu tedy postupovat po svém:

Vyseji semínka své oblíbené odrůdy na finální stanoviště. Vyberu nejlépe rostoucí semenáč. Naroubuji svou oblíbenou odrůdu na tento semenáč.

Výsledkem bude nikdy nepřesazený strom rostoucí na kořenech svého potomka (což může být pro mnohé permakulturisty poněkud morbidní).