Jste zi zcela jistý, že tento princip dnes šlechtitelé nevyužívají? Že pracují ad hoc, vezmou nějaký pyl, nějakou bliznu, pošmrdlají štětečkem a čekají co vznikne? Že nestudují vlastnosti genetického materiálu který mají k dispozici? Nevím, nejsem šlechtitel ani odborně vzdělán v botanice, ale řekl bych že toto by snad měla být zcela běžná věc ve šlechtitelské praxi. Ostatně z čeho jiného by se genetický materiál používal? Jabka z Marsu vhodná ke křížení dost dlouho ještě mít nebudem.