Je to jenom moje úvaha, soudím, že v Podunajské nížině je hořká pihovitost málo známým pojmem. Zřejmě tamní sprašovitá půda má takové složení - snad dostatek přijatelného vápníku - že se tato fyziologická choroba nestihne rozvinout. Ale jak říkám, je to jen teorie.
   Když to shrnu, Admirál je výjimečný vlastně jedinou vlastností. Svou velmi dobrou konzistenci a chuť si podržuje po celou - mimořádně dlouhou - dobu skladovatelnosti. A k tomu mu stačí jen průměrné klimatické podmínky.  To jej činí výjimečným. Jiná taková odrůda není. Ty co se mu vyrovnají chutí nevydrží tak dlouho (Desert). Ty, co mají stejnou chuť po celou dobu, vyžadují teplé podnebí (Fuji). Ty, co mají srovnatelnou skladovatelnost, se musejí nejdřív uležet (Idared). Rezistence na strupovitost je bonus, hořká pihovitost je problém. Vyholování větví, vytlačování plodů, krátká stopka, jsou jen vady na kráse.
   Triploidy obecně nejsou dobrý materiál pro další šlechtění, přesto věřím, že by se zajímaví potomci Admirála objevit mohli. Nebo aspoň další kříženci Miry.