Každému samozřjmě chutná jiný mošt. Nejlépe ten vlastní. Pro Matčino mám slabost, je to jablko mého mládí, neznám jinou odrůdu, u níž i staré, zanedbané stromy plodí tak dobré ovoce. Ale k moštování se nehodí ze dvou důvodů. Jednak má nepoměrně víc cukru než kyselin, navíc patří k jablkům méně šťavnatým. Já považuji Matčino za nedostižné na křížaly, ale na mošt ne. Leda na přidání ke kyselým nezralým zimním jablkům.
   Z odrůd doporučovaných na jednodruhový mošt jsem vyzkoušel a mohu doporučit tyto: James Grieve (svěží chuť), Šampion (burčák nejpodobnější vinnému) Golden Delicious (nebyl můj vlastní, ale stál za to) Spartan (narůžovělý, velmi příjemná chuť) Jadernička (překvapivě cukernatý), Vilémovo (čirý, nehnědne). Za nejlepší obecně považuji mošt z pozdních zimních odrůd očesaných (setřepaných) co nejpozději - tak začátkem listopadu. Za prvé má nejlepší svěží chuť a není tak zakalený, za druhé výtěžnost je vyšší (nejsou tam přezrálé moučné plody), za třetí ani padaná jablka při krátkodobém skladování před lisováním nehnijí.
   Takže pdtrženo, doporučil bych odrudu:
1. pozdní - to je zdůvodněno výše
2. bujněji rostoucí - asi nemá smysl dělat mošt z malého stromku velikosti Clivie či Starkrimsonu
3. s většími plody - lépe se češou i sbírají
Otázka rezistence vůči strupovitosti a potřeba pravidelné plodnosti není jednoznačná.
 Osobně si myslím, že vysazovat odrůdu speciálně na mošt nemá smysl. I při pěstování stolních jablek se obvykle najde dostatek padaných, červivých, potlučených, tvarově nestandartních a nespotřebovaných plodů.