Myslím, že každá hruška při přezrání hniličkovatí. Na křížaly je ale potřeba, aby hniličkovala pokud možno co nejméně a co nejpozději. Krátce před hniličkovatěním procházejí hrušky konzistencí - nazývám ji "kluzká zralost" Okrájené kousky plodu se lesknou sladkou tekutinou a nelze je udržet v prstech. Někteří konzumenti považují hrušky v této zralosti za nejchutnější. Jednotlivé odrůdy zůstanou v tomto předhmiličkovém stadiu různě dlouho. V tomto stavu se ale hruškové křížaly suší špatně, a to i v sušičce horkým vzduchem. Výsledné křížaly bývají tmavé a lepkavé. Hniličkovitě přezrálé plody už snad ani usušit nelze. Stále hledám ideální odrůdu na křížaly - méně šťavnatou hrušku, která brzy po sklizni zesládne a přitom zachovává tuhou dužinu. Taky by měla být větší a spíš kulatá, vhodná pro paprskový vykrajovač.