Prečo sú teda záhrady plné rôznych Dokoloriek, Erík, Ján či Bohemík, a kde sú Muškatelky, Solanky, Špinky, Koporečky...?

Myslím, že vysvětlení - alespoň částečné - lze najít. Ty staré odrůdy chuťově vysoce hodnocené mají jednu nectnost. Ta do nebe vychvalovaná chuť trvá jen krátce a obvykle těsně předchází stavu, kdy je ovoce měkké a netransportovatelné. Povětšinou se taky jedná o odrůdy letní či podzimní. Jenže na trhu je poptávka po trvanlivějším ovoci, které lze skladovat, dopravovat a nějakou dobu prodávat. A po celou tu dobu by mělo jakž takž stejně chutnat. Takže se hledají především zimní sorty. I v minulosti takové hrušky byly, ale při vší úctě k Pastornicím a Pařížankám, žádná chuťová hitparáda to není. Proto je na zahrádkářích - kteří nemusejí své výpěstky vozit a prodávat, a tedy jim krátká konzumní zraliost nevadí,  aby si zvolili ty správné odrůdy.
   Já jsem tomu koneckonců rád. U jablek začínám trpět komplexem, že výstavním bremburnům, pinklajdám, šogúnům svými jablky pomalu neumím konkurovat. U hrušek nůžu být - aspoň zatím - klidný.