Hrušeň písečná nebude vyčnívat svojí chutí, ale jednu nespornou výhodu má.Je to odolnost, nebojím se slova rezistence proti rzi hrušňové.Zejména v zahrádkových osadách a přídomních zahradách bývají stromy klasických hrušní koncem léta celé rezavé, při vlhčím počasí bez jediného zdravě zeleného listu. To "vykvétají" rozmnožovací orgány rzi hrušňové.

Jako u všeho, mají tyto hrušně i své slabší stránky: chuťově jsou odlišné od klasických ,pro našince nové chuti, některé se zajímavým aromatem, šťavnaté a sladké ("sladká voda"), chybí jim máslovitá konzistence, na niž jsme u hrušek zvyklí.Genetická odolnost asijských hrušní vůči rzi na straně jedné a pouze průměrné chuti plodů oproti klasické chuti evropských hrušní je výzvou pro šlechtitele. Ideální dítě těchto dvou rodičů (kříženec či hybrid) by mělo mít evropskou chuť a asijskou odolnost. První křížence už ovocnářská veřejnost zaznamenala, příkladně švýcarské odrůdy: Rafzas (Madame Verte x Kumoi), která je u nás málo vyzkoušená. Benita (Generál Leclerc x Hosui), chuťově blízká evropským, ale bohužel trpí rzivostí hrušní a nesplnila očekávání.