Dobrý den.
Dříve, když se ještě angreštové keře pěstovaly nahusto v řadě, podloženy vpředu a vzadu rahýnkem (padlí nebylo), tak jsem si ve zpustlé zahradě, kde se ohrazení keřů rozpadlo a keře se rozložily na zem, nakopal fůrku keříků. Myslel jsem, že hříženců. Ale ukázalo se, že každý byl jiný. Takže semenáčů. Většinu jsem později vyhodil. Byly trnité, drobnoplodé, nedobré, ale některé zůstaly.
Později jinde, v mokru, jsem pak pěstoval rybízy, josty a angrešty v mulči z trávy, kopřiv. Josta a rybízy ve zbytcích mulče samovolně klíčily hustě jako mech. Ale angrešt žádný. Přičítám to tomu, že pozemek byl neoplocený a srnčí dokázalo dozrávající keř angreštu obrat za 3-4 dny pečlivě i uvnitř a angrešt jim od huby nepadal jako rybíz.
Dnes mám na nové (jinak hodně staré) zahradě taky dva samovolné angreštové semenáče. Našel jsem je tam, pod ptačím hřadem, mezi semenáči rybízu. Nejsou nic moc. Padlím trpí, ale nechá se to řídkým keřem udržet. Staré keře rezidentů jsem si ještě nestihnul převést (Niesluchowski, Prima, Invicta, Pax, Martlet) a tak jsou ti semenáči lepší než nic.
Myslím si, že kdyby každý zahradní „Pokustón“ obětoval, pro budoucnost, při sklizni 2-3 bobule a rozmázl je na šikovném místě, byla by za čas řada zajímavých odrůd. A také si myslím, že je to smysluplnější činnost něž stálé vyhánění krtků či broušení nožíků na belgickém brousku. JG