Černý a červený (bílý) rybíz se v přírodě nekříží. Poromstvo bílých rybízů se rozpadá, některé jsou bílé, některé červené. I v potomstvu červených rybízů může být bílý semenáček. Semenáče rybízu bývají rodičům podobné, šlechtí se už stovky let, a vzhledem k tomu, že na zahradě nejspíše nemáte žádný botanický druh, nebude mezi nimi moc velký rozdíl. Odlišná bývá ranost, vzrůst a krom jiného i chuť, šťavnatost bobulí. Mám v zahradě spoustu semenáčků, jen červené a bílé, nějaké potomstvo Josty. U potomstva Josty je chuť mnohem odlišnější (kyselé) a plody před dozráním více padají. Rybízy mívají kraší třapce, kuličky jsou drobnější, mají více zrníček, jen jeden bílý je na úrovni standardu 15 a více kuliček, přijde mi ranější a sladší než dostupné. Ale co to udělá, až ho nařízkuji, či naroubuji - to nevím. Pana Vránu nemůžete brát jako člověka, který nechává vše na náhodě, kříží už cíleně "kvalitu" s "kvalitou". Když si vezmete, kolik semínek je v jednom plodu angreštu, že klíčivost je velmi vysoká, tak těch nových odrůd zas tak moc není, je to piplačka, každý rok spousta semenáčků, jejich hodnocení z hlediska chorob, kvality plodů, výnosu, velikosti plodů. Uvádí se, že po naroubování na meruzalku bývají plody angreštu větší. Ale musí se to odzkoušet. Nechávat si semenáčky - v době, kdy je tolik odrůd, odlišných v nárocích, růstu, výnosech, opravdu je z čeho vybírat - je spíše "kontraproduktivní" než chvályhodné. Ale permakulturisté by vás pochválili.