Zdravím všechny jezírkáře, ať už jde o začínající amatéry, nebo zkušené profesionály.
Před lety jsem začínal, jako asi každý samouk, maličkým jezírkem s několika karasy. Tento doplněk zahrady se mi časem zalíbil natolik, že jsem ho povýšil na svůj hlavní koníček a neustále pokračoval v jeho zvětšování, doplňování a zarybňování. Spolu s tím rostla potřeba čištění vody. Sbíral jsem zkušenosti a po několika "zoufalých" pokusech o filtraci jsem se konečně propracoval ke konečnému řešení. Snad.
Pár faktů. Současný objem mého jezírka je 35m3, plocha 35m2. Rybí obsádka - dost hustá. Stačí kouknout na můj web, nebo kanál youtube, a budete mít lepší představu. Někteří z Vás mě už znají. Je tu sice spousta založených diskusí na téma doma dělaných filtrací a amatérské výroby štěrbinových filtrů, ale ještě jsem nenašel nikoho, kdo by dal do placu jakýkoli bubnový filtr, plně funkční a srovnatelný s profesionálním výrobkem, samozřejmě včetně jeho funkce. Několik let mi trvalo, než jsem posháněl dostatek vědomostí a odvahy, ale nakonec jsem se pustil do jeho výroby. Materiál, použitý na jeho konstrukci je sehnán a nakoupen jen podle vizuální představy, získané z několika filmových ukázek funkce ze serveru youtube a logické úvahy, jak to má asi fungovat. Vývoj mého filtru měl i několik pauz a mezistupňů. Jeden z mých záměrů je vidět i na tomto pokusu, který byl nakonec zavrhnut pro nepředpokládaný velký vnitřní úkap a tím pádem i průběžnou ztrátu filtrované vody. Nějakou dobu jsem si ještě lámal hlavu nad tím, jak vytvarovat odkalovací žlab, aby do něj nekapalo a aby jeho prostřednictvím ostřik bubnu spolehlivě odváděl vyfiltrovaný kal z jezírka. Další neblahé zjištění bylo, že použité síto je moc řídké. Použil jsem totiž 120 mikronů. Dalším studiem jsem zjistil, že profíci používají 60 mikronů, takže o změně bylo rozhodnuto. Celý buben jsem odstrojil a síto jsem nahradil novým, 63 mikronovým. Jelikož jsem se mezitím rozhodl pro nucený oběh bubnu, namontoval jsem i menší počet žeber, která už nemusela plnit funkci vnitřních lopatek na roztočení a vnějších zase na brždění, a nemusel jsem se zabývat úkapem. Už od počátku mého uvažování o nuceném pootáčení jsem byl rozhodnut pootáčet po kouskách, i když jsem nevěděl, jestli nebudou potíže se zasycháním vyfiltrovaného humusu na bubnu. Hodlal jsem to řešit tak, že budu buben pootáčet vždy o něco víc, třeba i o jednu otáčku a něco. Nakonec jsem zjistil, že to není třeba. Síto 63 mikronů se totiž zanáší tak rychle, že musím pootáčet co chvíli, jinak buben přetéká. Kratší interval otáčení nedovolí zasychání.
Celé to ovládá pět časovačů a jeden plovák. Časovače hlídají časy pootáčení a interval samotného točení, dále pak častost a délku ostřiku. To byly čtyři. Pátý na chvíli přidrží stykač čerpadla ostřiku, které po natlakování sepne tlakový spínač a ten přidrží další běh čerpadla sám. Je to taková jednoduchá ochrana proti běhu nasucho. Plovák umístěný vevnitř bubnu hlídá hladinu čištěné vody. Když voda stoupne nad určitou úroveň, sepne první mikrospínač, na který je poloha plováku převedena pomocí jednoduchého mechanismu. Mikrospínač spustí ostřik bubnu a jede se nanovo. Kdyby snad hladina vystoupila ještě výš, sepne mikrospínač č. 2 a dozvím se to jako poplach. Tato možnost nastane jen když bude čerpadlo ostřiku na suchu. Každopádně se to dozvím jak v okolí bubnu, tak doma. Mám domů přivedené kontroly všech důležitých stavů filtru, včetně poplachu v podobě leddiod a piezoměničů. Filtr už pracuje zhruba dva týdny bez jakýchkoli problémů. Už během prvního dne jsem vyladil časování i snímání hladiny v bubnu tak, že si toho vůbec nemusím všímat. Jediná věc, kterou jsem poté ladil, bylo sbírání vyfiltrovaného kalu. Nakonec jsem na to použil prasklý kalfásek na maltu, který se dá z pár korun koupit třeba v Baumaxu. Už jsem ho chtěl vyhodit, ale osvítil mě duch svatý a vyrobil jsem z něj záchyt toho bordelu. Za pomoci síta 300 mikronů a nopové folie jsem doplnil prasklou stěnu a vyrobil tak nádobu na separaci toho nejhustšího, co vychází z filtru. Musím říct, že to smrdí i na videu, jaký je to humus. Bylo mi to ale líto odvádět někam do kanalizace a už od počátku jsem to chtěl používat na hnojení. Tento separát je totiž vynikající a plně biologicky odbouratelné hnojivo, které perfektně funguje. Přitom nepřehnojí a nezasolí, jen smrdí proti větru. Proto ho používám jen v zapadlejších částech zahrady. Hnojení durmanů u vchodu mi bylo vyčteno jako možná repelace návštěv.
To jsem ale trochu odbočil. Jestli někoho zajímá můj výrobek a má nějaké dotazy, rád je podle možností zodpovím. Případné připomínky a další nápady vítám. Všechny ale opět upozorňuju, že jsem jen jezírkář samouk, žádný profík. Založil jsem toto téma jen jako důkaz, že to jde. Proč dávat za nejlevnější bubnový filtr kolem sedmdesáti tisíc, když má u nás tolik lidí šikovné ruce? Já jsem to ještě moc nepočítal, ale stáhl jsem náklady asi tak na desítku. Malý a zatím nekomentovaný vzorek funkce na videu je zde. Časem natočím něco podrobnějšího. Fotky a bližší popis je tady, a úplně všechno je k nalezení na mém webu ve fotogalerii. Do stavby tohoto bubnu se sice nemůže pustit kažý, protože to není zrovna jednoduché a nezřídka ani potřebné, ale od určité velikosti a zarybnění jezírka je to jediné možné, kvalitní a uspokojující řešení. Nečekejte ale vodu jako křišťál!!! Taková nikdy nebude!!! To byste museli zrušit ryby a v podstatě celý život v jezírku! Jedině mrtvá voda je dokonale mechanicky profiltrovatelná. Jakmile ale máte živé jezírko, vždycky v něm bude nějaký kal. Vždycky se najde nějaký živočich, který ho vyrábí a víří. Proto se ho nikdy nedá zbavit na sto procent. Dá se jen omezit na přijatelné minimum, které nám dovolí vidět ryby a v lepším případě dokonce i na dno. Na prvním místě každého majitele jeírka by měla být spokojená ryba, ne spokojený majitel. Já už se začínám blížit obojímu. Ještě mě čeká dořešit problémy s dlouhuo řasou, kterou už nechci řešit přípravkem na bázi oxidu zinku, ale nějak jinak, přijatelněji pro ryby. K čemu je mi dlouhověkost a krása ryb, když je budu nevědomky zabíjet v dobré víře, že kupuju neškodné přípravky na to, abych je i viděl?
Dal bych všechno co vím za polovinu toho, co neznám. - René Descartes.
Tímto citátem se zatím loučím a přeju všem jezírkářům mnoho úspěchů při budování jezírek a chovu ryb.
   Jarda Slatinany - jezírko Škrovád.