Úvodem.Od začátku 20. století je oxid chloričitý, kdy byl poprvé použit v lázních v belgickém Ostende, znám jako velice účinný prostředek hygienické stabilizace vody. Během druhé poloviny 20. století se výrazně uplatnil při dezinfekci pitné vody jako zástupný prostředek klasického chloru, především z důvodu menšího vlivu na organoleptické vlastnosti. Nyní je oxid chloričitý aplikován ve více než tisícovce veřejných vodovodů po celém světě a mimo vodárenství nalezl uplatnění v mnoha dalších odvětvích lidské činnosti.

Jednou z nejdůležitějších fyzikálních vlastností oxidu chloričitého je jeho dobrá rozpustnost ve vodě. Do určitých koncentrací vytváří stálý roztok rozpuštěného plynu a v porovnání s plynným chlorem hydrolyzují molekuly oxidu chloričitého ve vodě 7 až 10 milionkrát pomaleji. Plynný oxid chloričitý je při koncentraci vyšší než 10 % velice nestabilní a proto jej nelze dodávat stlačený prostřednictvím plynových bomb jako například chlor, ale musí se generovat přímo na místě spotřeby. Za dobu více než padesáti let, kdy se oxid chloričitý k úpravě pitné vody používá, vznikla celá řada technologií jeho přípravy. Doposud byl oxid chloričitý vyráběn převážně v generátorech, které se vyznačují vysokými investičními náklady, a se kterými jsou spojeny další nevýhody vycházející již z principu technologie přípravy. Nyní je na českém trhu k dispozici technologie TwinOxide, která generátor ani jiná podobná zařízení nepoužívá.Pro nás je jednoduché si ho vyrobit sami za pár korun.