Johanniter, Cabernet Blanc - zkušenosti

1.Pokiaľ p.Miloš koštoval víno z frankoamerikánov typu Noah, Othelo, Delaware, ktoré sa z núdze vysádzali za prvej republiky po spustošení pravokorennej európskej révy fyloxérou, potom sa nemôžeme čudovať, že mu takýto mok nechutil. Za 100 rokov sa situácia v šľachtení interšpecifických odrôd posunula do ceľkom inej roviny. Kvalitné víno skúsený odborník dokáže urobiť aj z odrody naších dedov, napr. z Baco Noir. Otelák však ostane vždy iba navoňaným bolehlavom otelákom.

2.Ani kvalitná odroda nie je zárukou, že víno je piteľné a chutné. Na človeku záleží najmenej z 90%. Pozrite na poslednú diskúsiu o interšpecifickej PIWI odrode Cabernet Blanc.

3.Komu záleží na tom, aby sa o interšpecifických sortách dozvedel objektívne informácie, bude hľadať na nete, kde všade obsadilo víno z týchto odrôd predné miesta a zlaté medaile na výstavách. Kto sleduje opačný cieľ, bude iba laicky tvrdiť, že za neúspech sú zodpovedné "nedokonalé" krížence alebo ich tvorcovia...

4.Skutočnosť, že PIWIs produkujú aj bez chemického ošetrenia organickými fungicídmi kvalitné nepoškodené hrozno vhodné na výrobu biovína, je dostatočným argumentom pre ich ďalšie šírenie a šľachtenie. Vymeniť v krátkom čase vinohrad za inú sortu však nie je tak snadné ako u broskýň, ríbezlí či jahôd. Vinič je rastlina dlhoveká...

Docela by mne zajímalo, co to bylo za degustaci, na které se podávají k ochutnávce jak nově vyšlechtěné interspecifické odrůdy, jež mají zvýšenou odolnot proti plísňovým chorobám (a tedy nižší nároky na chemickou ochranu) a které by se po stránce chuťové klasickým odrůdám měly vyrovnat a ony se nevyrovnají, a současně s nimi se zde podávají prastará křížení s americkou révou, která by se ve vinařských podnicích vůbec neměla pěstovat (v minulosti bylo jejich pěstování dokonce protizákonné, nevím, jak je tomu nyní) a proto se jedná vyloženě o vinařské rarity, řekl bych fosilního charakteru.

Jeden ze dvou hlavních důvodů proč zkouším pěstovat hybridy je, že chci vytlačovat a minimalizovat chemii z pěstování. Druhým důvodem je hledání mrazuodolnosti mnoha z takovýchto odrůd pro pokusné pěstování v nevinařské oblasti. To, že Solaris tak dokonale nechutná jako třeba Sauvignon Blanc je pro mě zcela marginální debatou a nechávám ji ke tlachání jiným přecitlivělým jazýčkům.

Docela by mě zajímalo, jak se při pěstování révy před nějakými sto lety vyrovnávali vinaři s nemocemi révy. Buď měli při špatných rocích skutečně mizernou výtěžnost nebo se děje dnes někde něco špatně?    

Asi tych nemoci nebolo az tolko (resp. neboli v takej miere rozsirene), ako v dnesnej dobe.

Ja si myslím, že pred 100 rokmi nemuseli mať v špatnom ročníku výrazne mizernú výťažnosť, pokiaľ v správnom okamihu zasiahli sírnatými či meďnatými prípravkami. Za túto dobu sa však v intenzívnych výsadbách pri používaní moderných organických pesticídov vytvorili oveľa rezistentnejšie kmene húb a plesní, oproti ktorým sú tie pred 100 rokmi iba baránci. Ani dnes nie je problém vidieť spustošenú úrodu tam, kde chýbala chemická ochrana, alebo sa aplikovala v nesprávnom čase či nesprávnym prípravkom.

Dostat Solaris do výběru z čehokoliv není zase taková práce, otázka je, zda je to nějaká výhra. Víno je obvykle bez kyseliny, s podivnými tóny ve vůni. zatím se mi vždycky nejvíc osvědčil v kabinetu. Příjemná muškátová vůně, svěží lehké pití.

S Johaniterem moc zkušeností zatím nemám, mám ze zvědavosti vysazen pouze jeden keř, což je pro nějaké hodnocení málo. Letos prvně zarodil. Malé hrozny s malými bobulemi, zlatě zbarvené, podobné RR. Odolnost vůči chorobám velmi dobrá. Sice nizká cukernatost, ale dozrál dříve než Hibernal. Cizí vzorky, které jsem měl zatím možnost ochutnat (Německo, Česko), se chuťově podobali spíše Rulandě šedé než v literatuře často zmiňovanému Ryzlinku.

Petr K.

Johanitter a Hibernal sme predvlani spolu s Markom pri dozrievaní koštovali v jeho vinohrádku na kamenitom slnkom vysušenom svahu v Malých Karpatoch. Bobule neboli malé, ich farba bola sympatická a typické boli čierne bodky na šupke. Refraktometrom sme vtedy namerali 21 st.ČNM. Tentoraz spravil Marek z Johanitteru odrodové vínko, tak som zvedavý, aké bude. V SRN je Johanitter vysoko hodnotený. Podľa posledných správ od Marka bude vínko polosladké.

Zopár slov k názoru na frankoamerikány "...které by se po stránce chuťové klasickým odrůdám měly vyrovnat a ony se nevyrovnají...":

Tak ako sa medzi klasickými odrodami V.vinifera nájde množstvo tých, čo kvalitou neoslnili, pestujú sa stále menej, alebo ostávajú už iba v národných zbierkach genetického materiálu, rozšírilo sa najmä v časoch po fyloxérovej kalamite množstvo frankoamerikánov s chuťou vína ovplyvnenou génmi lesnej révy V.labrusca. Napriek tomu sa vtedy podarilo vyšľachtiť aj nesmierne odolné sorty, ktorých kvalita nebola často docenená. Spomínal som Baco Noir. Šikovný a skúsený vincúr dokáže z nenáročného "baga" po naležaní v dubovom súdku vytvoriť skvostný tmavočervený mok s delikátnymi tanínmi a vôňou po čokoláde či vanilke. Výhodou modrých interšpecifických odrôd je oproti klasickej V.vinifera aj ich výraznejšia a sýtejšia farba vína, ktorá je u enofilov žiadaná.

Účelové tvrdenie, že víno z interšpecifických odrôd je zdraviu škodlivé, bolo už dávno vyvrátené, bez žiadnych serióznych racionálnych dôkazov.

Pane Pal'o, myslím si, že nesprávně chápete a používáte výraz "frankoamerikán-y". Tento pojem se totiž používá pro označení skupiny odrůd vzniklých PŘÍMÝM křížením původních amerických odrůd typu Vitis labrusca a V. riparia s evropskou révou V. vinifera. Jedná se o stará křížení prvé a druhé generace, vzniklá nejpozději do poloviny dvacátého století. Moderní interspecifické odrůdy (rezistentní, PIWIs) sice tento genetický materiál využívají (právě kvůli zvýšené odolnosti k houbovým chorobám zavlečeným koncem 19. století do Evropy z Ameriky), ale jedná se již o vyší generace odrůd, v nichž je primární vliv prvotních frankoamerikánů dlouhodobým šlechtěním potlačen. Proto je označování těchto "moderních" rezistentních odrůd slovem "frankoamerikán" nevhodné.

To, co na konci svého příspěvku píšete o údajné zdravotní škodlivosti vína, vyrobeného z interspecifických odrůd je zajímavé. S tímto podivným názorem jsem se dosud nesetkal. Z jakých zdrojů prosím pochází?

Pre vysvetlenie pojmu frankoamerikán či hybrid, ktorý správne chápající predrečník nazval "prastará křížení s americkou révou":

Odrody typu Isabella, Delaware, Concord, Catawba, Norton a.i. patria medzi priamoplodiace hybridy, ktoré vznikli prevažne krížením francúzskych odrôd V.vinifera s americkou V.labrusca. Vzhľadom k nízkej chuťovej akosti vín boli plochy vysadené týmito hybridmi v akostných oblastiach postupne obmedzované. Vzájomným krížením týchto hybridov vznikali nové krížence, ktoré už neboli odolné k révokazu, ale dávali vína bežnej akosti (Baco I., Seibel 1000...) Základným nedostatkom týchto hybridov bola cudzia nepríjemná príchuť po liščine (fox).Pokusy o odstránenie týchto látok vo víne neviedli k úspechu. Názory, že škodlivý účinok týchto vín je spôsobený vyšším obsahom metanolu a pribudlin, neboli potvrdené. Pre pokoj v duši nášho správne chápajúceho čitateľa sa všetkým ospravedlňujem a opravujem "výraz interšpecifické odrody" v závere môjho predchádzajúceho vstupu pojmom "prastará křížení s americkou révou."  Príjemný víkend!

Toto je uz asi OT, no prof. Kraus pise ze odrody Isabella, Delaware, Catawba a pod. su medzidruhove krizence, ktore vznikli prirodzene v lese (v amerike) medzi Vitis labrusca a Vitis riparia. 

V Rukoveti vinare je to ako to bolo s interspecifickymi odrodami pekne rozpisane.