Motyky se můžou rozdělit nejméně do dvou skupin, pode způsobu vykonávané práce. Při okopávce a pletí jsou dva způsoby provádění této operace, to je kop a tah, ale pořád jsou to motyky, to je kousek železa-oceli na násadě, která může být dlouhá, nebo krátká. Čepel motyky určené ke kopání je téměř kolmá na násadu a může mít celou řadu tvarů, zde hraje svou roli plodina do které je určena a také obliba určitého tvaru. Čepel motyky, se kterou se pracuje tahem, má čepel ve tvaru lichoběžníku, obdélníku, nebo také kruhové úseče skloněné ve vhodném úhlu k násadě a výšce postavy, aby docházelo ke snadnému zahlubování. Na Hané se tomuto typu motyky výstižně říká škrabáček, když je do jedné ruky s krátkou násadou a škrabák, když je to douručák s dlouhou násadou. Tyto nástroje se hojně používaly při obdělávání řepy a kukuřice, před nástupem těžké chemizace. Mí prarodiče těmito nástroji běžně obdělávali 2ha cukrovky, ne z radosti budování socialismu, ale proto aby nezemřeli hladem. Samozřejmě, že může dcházet k různým výstřelkům v provedení. Diamod hoe (všimněte si prosím, že anglický název nám říká jaký tvar má čepel a o jaký nástroj jde, v tomto případě motyka) považuji, za jeden z těch výstřelků. Když se jedná o nástroj, kterému česky říkáme plečka, která se od tahové motyky liší jen tím, že to má v předu kolečko, pak nosič a kleče. Na nosič se upínají nože-radličky, nebo v případě Martínkovy plečky plecí rámečky, viz patentní spis č. 82716 a 82934. Nakousl jste téma o rýčích, je to v podstatě totéž, když neni přesná definice, tak se pak můžeme pozabíjet. Za Aší, spíše až za Kanálem, má spade rovnou násadu a shovel násadu obyčejně prohnutou. To jak je zboží pojmenováno v obchodě, nemůžem brát za bernou minci. Prosím, přečtěte si příspěvek od 55.16 ze 7.12.2013 v 10:40 v tématu Obyčejný rýč vs. Fiskars.
