Příroda to hodně zjednodušeně dělá takto:
Jsou dva zdroje živin (tj. chemických prvků): podloží - resp. odštěpené minerální částice, kameny (např. P, S, Ca, Mg, mikroživiny) a atmosféra (C, O, H, N). Živiny z těchto zdrojů se dostávají do půdy hlavně činností organismů - houby "těží" živiny z kamenů, bakterie a rostliny z atmosféry. V půdě jsou pak tyto živiny skladovány v několika "kontejnerech" - organismy (živé a mrtvé), půda sama (na povrchu půdních částic) a voda. Zároveň mají tendenci z půdy "mizet" - rozpuštěním ve vodě, ta se gravitací dostává do nižších pater půdy (z dosahu rostlin) a potom pryč z pozemku a povrchovou erozí (voda a vítr).
Takže:
Zlepšit využívání zdrojů - vytvořit vhodné prostředí pro houby (mykorhizzní a saprofytické, pro ty parazitní radši ne) a bakterie (nejlépe pro ty, které dokáží ze vzduchu fixovat dusík) a pěstovat rostliny (hodně, rostliny živí mikroorganismy, ale zároveň minimalizovat konkurenci).
Maximalizovat zásobárnu živin - podpořit půdní organismy, "povrchové" organismy a rostliny (odnášet z pozemku jen to nejnutnější - úrodu a zároveň přinášet na pozemek dodatečný organický materiál - mulč, kompost, hnůj - i když tento vstup by se mohl časem snižovat, zahrada by si mohla generovat spoustu materiálu sama) a vylepšovat půdu (zvýšit vnitřní povrch půdy, např. obohacováním o humus).
Minimalizovat odliv živin - snižovat množství vody, která prosakuje do hlubokých vrstev půd (pěstovat dostatek rostlin, zlepšovat půdu), zabránit erozi (větrolamy, pěstovat rostliny). Atd...