To zní jako z ovocnářské pohádky, ale skutečnost bývá trochu jiná. Pěstitel přijde do let, kdy se mu po stromech nechce lozit a provede to, do radí p. Alois. Zákrsky ve starém vyklučeném sadu se sice ujmou, ale ve vyčerpané půdě ani pořádně nerostou, pěstitel se vymlouvá, že těmto odrůdám se u nás prostě nedaří. Do sklizně prvních plodů zestárne ještě víc, jablka beztak už pár let kupuje v marketu, těch pár pokřivených na stromku se jim tedy vůbec nepodobá.  U piva pak vzpomíná, jak otec ani děd žádné postřiky neměli a pro ovoce si jezdila celá rodina. Dnes nejezdí - jednak není pro co a beztak by to neměli kam dát, protože jejich nové domy mají sice čtyři koupelny, ale žádný sklep. Prostě blbá doba.