S tím nelze než souhlasit.
   Co se týče chuti Strýmek, už se tu o nich vedla sáhodlouhá diskuze. Jisté je, že s Rubínem, Goldenem či Topazem se objektivně srovnat nedá. Ale je taky pravda, že než v dubnu žmoulat moučné či scvrklé plody za zenitem zralosti, tak si víc pochutnám na svěží rozkrájené Strýmce. A vůbec nemusí být z teplého kraje. I když Strýmka není žádná dezertní lahůdka, tak brakovitá chuť je dána hlavně tím, že ovoce roste na stoletých stromech, které se nikdy nehnojily a 50 let neřezaly.