Ideální uchování zavařenin bylo ve sklenici pod celofánem, v tmavé chladé špajzce, v suchu, ne ve sklepě kde je vlhko. Na povrchu se udělala vyschlá vrstva a uchování bylo bez problémů. Dnes celofán není, do zavařenin se dává pektin a ne cukr, aby byly light a spíže nejsou dostatečně chladné. Tomu se musí přizpůsobit i uchování těchto produktů. Včetně sterilace zavařenin, což jsme doposud nedělali. K zavařování obecně, je třeba vyzkoušet nějaké rozumné návody, ověřit jejich kvalitu a to co jsme ověřili, toho se držet. Knihy Balaštíka a Půhoného jsou skvělý základ. Osobně mám zkušenost, že pod 80 o C se dá zavařit máloco. Používáme víceméně univerzální postup, v hrnci s párou zahřívání na 90oC, výdrž 20 min na teplotě, vyndat a zchladit mokrým hadrem. Když teplota přeskočí 90ku, nepanikaříme, stáhnem hrnec na kraj plotny, nic dramatického se nestane. Obvykle nemáme problémy s trvanlivostí jak kyselých, tak sladkých konzerv. Hrášek nezavařujem, blanšírujem a mrazíme, fazolky uvedeným postupem v kyselém nálevu bez problémů.