Otázka je, zda neřešíte problém, "kolik andělů se vejde na špici jehly", Hezky jste napsal "Až o 67% menší", jako vědec mi dáte jistě za pravdu, že uvádění krajního intervalu měřené veličiny je ZAVÁDĚJÍCÍ a například v publikační činnosti by autor s takou metodologií hodnocení práce neuspěl. Zároveň je nutné pro ostatní čtenáře upřesnit, že názory, které prezentujete nejsou jediným pohledem na dannou problematiku.
Pokud ale přijmeme i tuto zavádějící argumentaci, je jistě vhodné čtenářům upřesnit, jaký podíl ploch na celkově zatravněných plochách jsou intenzivně ošetřované plochy. Z hlediska vlivu na přírodní prostředí je jejich vliv naprosto zanedbatelný.
Navíc, jistě se mnou budete souhlasit, že i "přírodních" ploch je velké kvalitativní množství s nejrůznějším podílem osídlení hmyzem a ostatními zvířaty. Metodologie Vašich prací a jejich design je jistě klíčovou složkou daného tématu.
Add. genetická diverzita - na toto téma bylo napsáno velké množství prací zvlášť v souvislosti s geneticky rekombinantními plodinami zemědělské velkovýroby. Pro většinu těchto prací je pohříchu typická mizerná metodologie a přeceňovaní těchto vlivů. Typicky vycházejí tyto práce více "varující" jsou- li financovány z grantů EU, nežli, pokud se jedná o nezávislý výzkum. Jejich kvalitu významně determinuje stupeň politické objednávky takových výzkumů.
Na veřejnost už podle všeho pronikla poučka o tom, že pravděpodobnost vymření druhu kriticky souvisí s velikostí a počtem jeho populací, čímž se otevřel prostor pro mnohdy dobrodružnou aktivní ochranu mizejících organismů. Klíčem ke zlepšení situace druhu mnohdy bývá reintrodukce, cílené zakládání zcela nových populací nebo zahušťování těch stávajících.
Mezi odborníky se obvykle traduje, že pro obnovu populací rostlin by se měly používat semena či rostliny z co nejvíce místních populací. V této představě se mísí klasický konzervativní postoj k přírodě s představou, že právě z místních semen vyrostou rostliny nejlépe zvládající lokální poměry, případně že se geny rostlin pocházejících odjinud zhoubně smíchají s místními starousedlíky.
A co zkusit obnovovat vegetaci ze vzdálených populací? Někteří autoři se nebojí takzvané outbrední deprese, opaku inbrední deprese, čili představy, že míchání genů ze vzdálených populací téhož druhu vede ke vzniku mizerného potomstva. Ve věci outbrední deprese se vědecké studie značně rozcházejí, poslední dobou se navíc zdá, že jde spíš o tradiční klišé, než oprávněnou obavu. Experimentální křížení vzdálených populací (v experimentu bobovité rostliny Chamaecrista fasciculata nebo ovsa vousatého Avena barbata) ukazuje, že postupně vznikají rostliny přizpůsobené místnímu prostředí ještě lépe, než rodičovské populace. Ke stejnému závěru docházejí studie invazních druhů rostlin, například kypreje Lythrum salicaria, našeho druhu, který zlobí v severní Americe.
Zajímavé je i definovat zavlečené druhy-
Největší počet nepůvodních rostlinných druhů byl v Evropěv hlášen z Belgie, Velké Británie a České republiky. Přičemž Velká Británie, Německo a Belgie mají největší počet „naturalizovaných cizinců“, tedy rostlinných druhů, které byly schopny v nové zemi vytvořit stabilní populace. Mezi nejrozšířenější druhy takových rostlinných druhů patří třeba turanka kanadská (Conyza canadensis), topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus) a trnovník akát (Robinia pseudoacacia), které pocházejí ze Severní Ameriky. Je pravdou, že třeba takový akát už po letech jeho rozšíření v naší přírodě ani nevnímáme jako nepůvodní. Akát dokonce sehrál i kladnou úlohu při „kolonizaci“ krajiny, například při zpevňování skalnatých strání vltavských břehů na Schwarzenberském panství, kde byl hojně sázen. Nicméně, na rozdíl od akátu, který byl na mnoha místech záměrně vysazován, byla veliká většina „invazních“ rostlin – uvádí se, že více než tři čtvrtiny všech nových rostlinných druhů – do Evropy zavlečena neúmyslně.
Navíc - biodiverzitu u intenzivně ošetřovaných kultur ovlivníte nejenom genovou definicí ale i intenzivitou a charakterem agrikulturní péče. Jak nad jakoukoli pochybnost ukazuje více vědeckých prací. Zároveň je dobré zamyslet se i nad imperativní dikcí "Vědecké experimenty nejsou bajka, na jejímž konci se vyloupne životní moudro zachování biodiverzity všude a vždy . NAopak, objevuje se další závažná otázka. Jakou úlohu má pěstování kulturních rostlin? Nakolik je naším úkolem produkovat kulturní rostliny a nakolik máme plnit úlohu ochránce biodiverzity? Odpověď není jednoduchá. Na jedné straně lze tuto komplikovanou otázku vulgarizovat do podoby: „V kuturách v péči člověka si můžeme říci :Máme pěstovat plevele nebo plodiny?“ a odpovídat si „No samozřejmě plodiny!“. Na druhé straně můžeme tuto otázku klást v druhé extrémní formě: „Máme pěstovat kulturní rostliny, či potraviny způsobem, který vyžene z krajiny vše kromě zemědělských plodin?“ a odpovídat si: „Ne, a všechno, co škodí biodiverzitě musíme zakázat!“. Váš příspěvek je důkazem toho, že i takto extrémní názory zaznějí. Bohužel, extrémní názory bývají zřídka správné.
Proklamativní apel na "svědomí ničitele přírody" není ničím jiným, než apelem na dodržování politické korektnosti. S reálnou situací nemusí zdaleka tak souviset, jak se nám snaží militantní ekologové tvrdit.
Prameny:
1.Science Daily 11. 11. 2008, Evolutionary Applications 1: 587-597
2. http://www.csiro.au/
3. http://www.europe-aliens.org/
4. Nature, Pidgeon J.D. et al. Proc. R. Soc. B, doi: 10.1098
5. Mitigation of indirect environmental effects of GM crops
J.D Pidgeon,,Proc Biol Sci. 2007 June 22; 274(1617): 1475–1479.
Published online 2007 April 17. doi: 10.1098/rspb.2007.0401.
.
