Odpovím si sám, a pro podobné pokusníky jako já uvádím, že: kůlovitý kořen má dosti až velmi dřevnatou "duši", což jsem zjistil již v okamžiku, kdy bylo potřeba oddělit samotný kořen od dolní části stonku. Odstranil jsem ji tak, že jsem kořen podélně nařízl a pak okolní měkkou slupku z "duše" sloupnul. Dále: kořen má dlouhá jemná podélná vlákna, což vadí při pousu o strouhání. Spolehlivě se mi zaneslo jakékoliv struhadlo na kuchyňském robotu. Dále: kořen má sice chuť jako kořenová petržel, ale s malým podílem hořkého, což by asi nevadilo, pokud byste dokázali k tomu přidat, co by hořčinu eliminovalo. Nakonec: kořen nebarví, netřísní, není tak aromatický jako semena, není jedovatý, není ale ani poživatelný právě pro svá dlouhá vlákna. Závěr: foukáním kouře do vody zlato nevzniká
. Fenyklu zdar! Kompost to jistil...