Líh vzniklý z přidaného cukru se chová podobně jako při těch průtahovým destilacích.

Rozumím -  ten přidaný líh z cukru pomáhá macerovat ovoce. Tedy čím víc lihu, tím víc extrahovaných aromatických látek. To by ovšem platilo, pokud by nabídka aromat v ovoci byla nekonečná, což bohužel není. A pak nastupuje efekt ředění.
   Porovnejme 2 pokusy:  Zalijeme 2kg višní litrem lihu - je to běžný recept na griotku. Vznikne likér jisté barvy a vůně. Dalších 2kg višní zalijeme 5 litry lihu. Budeme mít aromatičnější likér? Nikoli, budeme mít jen dorůžova zbarvený lehce ovoněný líh. Když tyto dvě lihoviny předestilujeme znovu, získáme dva průtahové destiláty. Kterého bude víc a který bude víc višňový, asi každý odhadne sám.
   Debata o slazení kvasů je stará jako fórum samo. Každý, kdo zkusil sám něco vypálit, se stane příznivcem přislazování. Zjistí jaký je rozdíl v obtížnosti destilace nízko a vysokoalkoholického kvasu. Nemluvě o stabilite a chorobách kvasů.
   Vtírá se však otázka: Proč jsou drahé kvalitní (a chutnější) značkové ovocné destiláty z ovoce a ty levnější řezané nebo s dodaným lihem v průběhu destilace? Tedy můžeme-li věřit údajům z vinět. Proč je Jelínkova Williams v budíku těžko překonatelná v domácích podmínkách, přičemž do hrušek nic nepřidávají (ověřeno u zdroje)?