Už tady nechci pět pochvalné chorály a svatořečit údajně na světě nejrozšířenější starodávnou americkou odrůdu Elberta. Vysoce kvalitní a nejspíš typicky broskvově aromatické plody tady stejně vypěstujete jen těžko. Odrůda má totiž vysoké nároky na sumu efektivních teplot, jednoduše řečeno, má vysoké nároky na teplo. Pokud bydlíte někde na Břeclavsku a nemáte zrovna podmáčený pozemek, jako Mirek, tak by to za zkoušku snad stálo a to ještě nejlépe v jižní expozici chráněné od severu stěnou domu. Mluvím tady o Elbertě, ale to samé bude určitě platit o jejím semenáči - Dianě. Papírově má mít stejné nároky, jen s lepším vybarvením plodů a vyšší plodností. Dozrávat by měla někdy v polovině září a chladné noci tohoto období by se mohly na kvalitě plodů už projevit. A pokud začne být v tomto období chladněji i přes den a ještě se přidá déšť, tak jakákoliv kvalita plodů je ta tam. Samozřejmě, že mým snem by určitě bylo okusit plody Elberty nebo Diany v té nejlepší kvalitě, ale spíše hledám odrůdy s kvalitní chutí, které jsou co nejméně náchylné na výkyvy počasí. Samozřejmě, že s ranější dobou zrání, než je nejistá polovina až konec září. Měl jsem tady pupenovou mutaci Elberty - Burbankovu Elbertu, která zraje asi o 20 dní dříve oproti původní odrůdě. I když je to snad jediná známá odrůda se zvonkovitým typem květů, která nesnesla v době květu snad žádné poklesy teplot pod 0°C, a snad i proto byla zde málo úrodná, tak na ní docela vzpomínám. Na teplo byla ale také choulostivá. Bohužel zašla pravděpodobně na Asfyxii. V chuti asi nebyla tak výrazně artomatická, jako původní Elberta, přesto dokázala být velmi lahodná, ale bohužel jen pokud "řádně pražilo", jak se sluší a patří na léto. Ale kde že jsou ta řádná léta s dostatečným přílivem tropického vzduchu z pěstitelského ráje jižních zemí, viď Mirku.