jestli se vlastní vahou a deštěm neutužil sám

Ono hodně záleží na tom, jak bylo během těch desetiletí s pozemkem nakládáno. V přírodě se to má obecně tak, že se v čase půda zlepšuje. Trvalý rostlinný povrch chrání půdu před kinetickou energií deště a zároveň dodává organickou hmotu; kořeny rostlin (zvlášť ty hlubokokořenící, které zahrádkáři nemají moc rádi) rostou a odumírají a vytvářejí kanálky, kterými proudí voda a vzduch; krtci, slimáci, žížali, červi kanálky rozšiřují a vytvářejí nové; bakterie vylučují sliz, který naopak částečky půdy lepí k sobě, houby půdu "spoutávají" hyfami a tím vším se vytváří ta žádoucí drobtovitá struktura. Takový pozemek bývá často v lepší kondici než čerstvě zorané pole.