Vladimíre, to samé se děje každý rok u mne. Tedy na Tebe v počtech nemám, ale na zahradě byl původní plán 30. Skutečnost: 46. Balkóny nevím přesně, ale trend je podobný. Prostě přebyly sazenice (ale ne žádní úplní chcípáčci) a nikdo nemá zájem je adoptovat. Tak je přece nevyhodím do popelnice, to by byla vražda (bez ohledu na to, co jsem do nich investoval). Takže postupně zase jdou ke mně na zahradu nebo do květináčů na balkón. Výsledek: kam s nimi?, tedy zralými rajčaty. Stíháme konzumovat - rajčata mne ještě nikdy neomrzela, ale žaludek má omezenou kapacitu - obvykle tak do půli července. Něco zavařím a dost usuším, ale ani tak to nestačí.

Závěr: naše zvědavost převládá nad praktičností. Novoty nás lákají. A mne ještě k tomu baví zkoušet nové postupy. Ne nutně k prospěchu věci. Ale co já vím, Tebe taky. Tím se ale nezařadíme mezi tradiční pěstitele.

Milan