A jsme zase u toho základního principu: přizpůsobit se podmínkám. Tedy i odrůdy. Teplomilné silnostěné bachratky či kapie u mne nahoře (570 mnm) sice také někdy dozrají, ale je na to potřeba výjimečně teplý rok a není jich moc. Mnohem trvalejší a ranější sklizeň mám u tenkostěnných klasických paprik. Vychází mi z toho ale lépe hybridy, hlavně Lungy, Slávy či Superamy. Opravdu jsou docela úspěšné i v horších klimatických podmínkách ve volné půdě, maximálně přikryté netkankou či fólií. Amy mne jednou zklamaly v klíčivosti, takže se jim teď vyhýbám.

Pěstuju je také dole na balkóně (150 mnm), kde je o cca 4°C vyšší teplota. Seju koncem listopadu, a nechávám doma za oknem do chvíle, kdy mohou na balkón. Cílem je co nejranější úroda a možnost konzumace v technické zralosti, nikoliv vysoké výnosy na konci sezóny. Květy nevyštipuji vůbec, protože jsem si všiml, že dokud na vývoj plodu rostlina nemá, shazuje je. Sazenice do zahrady pak jsou vyseté až v lednu.

Dosáhnout „kompromisu“ s paprikami stejného typu je velice obtížné a navíc záleží na počasí. Ten kompromis mezi raností a výnosem vidím v tom, že pěstujete různé typy odrůd pro každý účel zvlášť. A podle toho s nimi zacházíte.
Není nic takového, jako univerzální návod, takhle to dělejte a budete mít vždycky úspěch. Ale naděje tu je: jmenuje se přemýšlivý a flexibilní zahradník.

Milan HP