Letos jsem se zase rozhodl pro pěstování melounů. Tuto myšlenku mi vnuknul kolega, který je fanda pěstování melounů, ale těch roubovaných na tykvi. Tak jsem to letos poprvé zkusil včetně toho roubování. Roubování ovocných stomků mi šlo, tak proč to neskusit s tykví a melouny? No, musím řicí, že mě to poněkud pošramotilo mé roubovací sebevědomí. Techniku bych zvládl, ale zde jde především o vhodné podmínky. Za oknem se v dubnu rostlinkám nedaří, je potřeba je rosit, zalévat, nesmí na ně moc svítit sluníčko, aby při srůstání nezvadly. Potom co jsem měl pocit, že už vše srostlo, jsem dal roubovance do fóliáku, tam jim bylo zase moc horko a příliš na ně svítilo, tak zase zpátky odnést skomírající rostlinky do stínu na okno... no prostě to byl boj. Řekl bych, že to skončilo remízou. Celkem jsem to zkoušel na třech várkách tykví a melounů, protože není lehké trefit správnou sílu a velikost tykví a melounových sazeniček. Též jsem po počátečních neúspěších vymyslel vlastní roubovací techniku, která byla více úspěšná než běžné způsoby. Výsledkem mých pokusů, bylo cca 15 roubovanců s ne příliš dobrými srůsty. Tyto jsem po zrmzlých vysázel na záhon a s nepříliš velkým očekáváním sledoval, jak porostou.

I přes počáteční skepsi, jsem růstem melounů velmi mile překvapen. Nedokonalé srůsty se zřejmě nějak zacelily. Ta tykev (v mém případě Sprinter a tykev fíkolistá) je oproti kořenům melounu jak kdyby měl závodit mercedes s trabantem. Melounové výhonky rostou jako rychlostí, za kterou by se nemusel stytět ani lecjaký plevel. Pěkně je vidět rozdíl na fotografii, kde je vlevo neroubovaný meloun a v pravo na kořenech tykve (foto). Jestli to tak půjde a příjde letos horké léto, jak jsme si za poslední roky zvykly, tak se snad dočkám pořádné úrody. Už se mi sbíhají sliny na ty obrovské sladké melouny .