Uskladnění slivovice

Dobrý, tak nejlepší recept je do skla, zavřít čistým korkem (žádnou lepeninou) a zalit voskem aby to nevysychalo nebo nezplesnivělo. V teplotě není vůbec problém. Hodně lidí neskladuje slivovicu ve sklepě ale na hůře.

Doplnil bych, že ten vosk by měl být včelí, a pokud nejsou sklenice z tmavého skla, měl by být destilát uložen téměř ve tmě, nejlépe do 20 °C,. Je určitě vhodné provádět kontrolu alespoň 1x za rok tj. otevřít láhev, event. zfitrovat a zdegustovat. slosar-petr@seznam.cz

Uvedené teploty by neměly být problém. Skladuji mnoho let slivocici na tkzv. komoře ve skříni nebo v opletených demijinech, případně neopletené demijony přiklopím nějakou kartonovou krabicí. Teplotu jsem tam nikdy neměřil, ale při kruté zimě tam nebude mnoho stupňů nad 0 °C a v parném létě tam bude možná i 25 °C. Slivovici mám však ve tmě nebo v šeru a od jara do podzimu jsou tam otevřena okna do průvanu. I nazavoskované zátky by mě tam neměly zplesnivět.

5 - 10 let krátká doba, to bych nějak zásadně neřešil.
  Ve sklepě bývá tma nebo aspoň hodně šero, takže barva sklenice není důležitá.
   Včelí vosk bych nepoužil, pokud bude ve sklepě trochu vlhko, není dostatečně trvanlivý.    Zátku bych zavoskoval pečetním voskem či obyčejným parafínem.
   Nevidím jediný důvod, proč by se měly všechny uskladněné láhve 1x ročně otevírat degustovat a filtrovat.

Taky jsem rád, že uskladněné lahve jsou uskladněné a neotvírám a nedegustuji. Jednou za rok přidávám další, tak zaženu pavouky a otřu.

Zajímají mne Vaše postupy s normální pálenkou k Vašemu konzumu. Já ji mám uchovanou v silné koncentraci ve sklepě a postupně ředím pro pití. Musím ale ředit s předstihem, protože déle naředěná (alespoň 14 dní) se mi zdá lepší. Vlastně nezdá. Určitě je. Máte také takovou zkušenost?

Už jsem to někde psal. Pálenku 52% ní skladuju trvale v otevřeném demižonu (špunt jen položený). Za rok ztratí asi 1,5% alkoholu. Před konzumací ji už neředím. Vzhledem k tomu, že nalévám většinou narychlo (když někdo přijde) a no lahví různých objemů, ředění před stočením by bylo pracné a nepřesné.
  

Pokud je destilát naředěný bezproblémovou vodou a ani po roce není vidět jakýsi pevný podíl, není otvírání lahví zdůvodnitelné, s ohledem na cenu zátek. Je tu ale jiná věc. Když už máme nějaký archiv destilátů je zajímavé sledovat chuťové posuny mezi jednotlivými ročníky. Nejedná se o konzumaci, ale degustaci s cílem poučit se z vlastních chyb. Jakmile se tato činnost dělá pravidelně, vede to ke zchlupatění jazyka a tak to má být. Ale ve chvíli, kdy je lahví v archivu více, je třeba vést písemné zápisy tak, aby se nemohly záznamy a lahve poplést. Mohu poradit jak na to. slosar-petr@seznam.cz

Chuťový posun mezi ročníky, přiznám se, neumím posoudit. Po roce si loňskou chuť už nepamatuji a popsat ji na papír taky nedovedu. 
    Otevřít s přáteli starší láhev a společně vychutnat její obsah, ovšem považuji za dobře strávený večer. Nazývám to degustace spojená s konzumací

Řekl bych, že při dostatečné kvalitě práce s ovocem, kvasem a při pálení, je nemožné měnit kvalitu destilátu. Práce musí být standardní a podle kvality ovoce vyjde standardní nebo delicius produkt. Prostě, když dokončím práci, tak musí být destilát dobrý a pak už si bez mého zavinění jenom zráním "sedá". Zrání se sice dá uměle urychlovat, ale to nedělám. Nedovedu si představit, jak bych se mohl poučovat z chyb degustací starších ročníků. I když kvasné protokoly si pro zajímavost zapisuji. Chyby ale nedělám!