Pokud jsem něco v tom směru z jádrovin, hrušek, jablek, vyráběl a chtěl z toho něco kloudného získat a ne se jen zbavit přebytků, tak jsem se držel zkušeností naších předků. Jak destiláterů tak i domácích vinařů.
Tzn., zkvašovat jen mošt.
U letních a vůbec i jiných měkkých hrušek to byl dost problém. Ale šlo to.
*
Daleko lépe se lisují hrušky tvrdé konzistence. A když jsou tvrdé moc, tak se můžou nechat ve vodě nebo slabém cukerném roztoku nakvasit a lisovat až pak.
Další přicukření takto získaného moštu si už musí rozhodnout každý sám.
Ale já osobně bych do suroviny která nemá aspoň třeba 15°Bx bych bez přicukření nešel.
*
A v případě těch tvrdých a "ůdajně nevhodných" tvrdých hrušek bych zvážil i jejích zavaření.
Miluji kompoty z tvrdých hrušek a i mé okolí kterým jsem je částečně rozdával je ocenilo víc, než destiláty z jejích nepřicukřené a málo cukernaté drtě.
*
Proto jsem s takovými praktikami kdysi velmi rychle skončil. Než se trápit s nízkocukernou jádrovinnou drtí jejímž výsledkem bude jen posměch okolí, byť někdy i skrytý, tak to bych raději nechal zhnít...

Anebo takový hruškový mošt - je dobrotka. Nebo hruškový cider - ale s ním nemám zkušenosti.

Rafael.