Ještě bych rád připojil komentář k Vašemu poslednímu odstavci. Degustace destilátů (vlastní soutěž) je jistě společenskou akcí pro zvané. Kdo je zván? Nejsou to ti, kteří na to mají papír, prošli nějakým školením či mají nějaké jiné doporučení. Degustátorem se stává ten, kdo se sám presentuje takovými destiláty koncentrace 50%, kteří jiní degustátoři hodnotí dost vysoko. Tady je třeba zdůraznit, že si pořadatel dává pozor na to, aby se degustátor v 1. kole soutěže nepotkal se svým vlastním vzorkem. Nemusí nezbytně vyhrát kategorii odrůdy, o šampiónovi ani nemluvě. Do dvou let si toho pořadatelé všimnou úspěchů a začnou vás zvát. Dále je v těch lepších katalogách destlilátů, který po soutěži pořadatel vydá, uvedeno, který destlilát jaká komise jmenovitě hodnotila, a proto si našinec dává zatraceně pozor, aby někoho nepoškodil. Vždycky hlásám velkorysost při hodnocení, ale špatné vzorky to mají u mě těžké. Udělejte si čas a zajeďte 4.4. na košt destilátů (pro veřejnost) do Radějova u Strážnice od 10 hodin. Pro milovníky dobrých destilátů je to úžasný zážitek. Co je to špatný destilát?  Především ten, který vznikl z připáleného máče a taky ten, který se potkal s příslušnou esencí. Je prakticky zcela vyloučeno, aby se kdokoliv presentoval komerčním destilátem, asi by se nějaký padesátiprocentní výrobek někde našel (vím, že firma R. Jelínek dělá výjimečně tuto koncentraci), ale proč? Degustátor se musí presentovat i spektrem destilátů a ne jedním či dvěma. Zdraví Petr Šlosar