Přeji hezké silvestrovské odpoledne, snad by to šlo i bez titulu. Nápadná škrábavost některých destilátů je způsobena několika jevy. Máte určitě pravdu, že je způsobována některými nežádoucími složkami v destilátu, často se také vyskytuje v destilátech jehož kvas byl nešetrně "obohacen" cukrem. Ovšem tzv. větrání destilátu je proces, ke kterému musíme přistupovat individuálně, podle odrůdy ovoce.Teď nemám na mysli krátkodobé, tedy několika hodinové provzdušňování čerstvě připraveného destilátu. Nejcitlivější na vzdušný kyslík jsou třešně, višně a meruňky. Pokud jsou tyto destiláty dlouhodobě vystaneny vlivu O2, ztrácí se jejich vůně, nicméně v chuti neztrácejí, ale drtivá většina degustačních systémů dává bohužel vůni a chuť na téměř stejnou úroveň, takž tyto destiláty ztrácejí dobré hodnocení. Hruškový a slivovicový destilát již tak citlivé nejsou, Radek Wagner ve své knize Calvados po lopatě doporučuje jablkové destiláty vůbec neuzavírat a radí překrýt hrdlo demižonu vhodnou tkaninou, aby byl přístup kyslíku neustále možný. Rozhodně nedoporučuji žádné násilné provzdušňování vzduchovacím čerpadlem. Taky jsem si to zkusil pomocí skleněné frity. Během několika hodin ztratila slivovice vůni. Z téhož důvodu nedoporučuji ani přídavek peroxidu vodíku. Atomární kyslím, který se z této molekuly uvolňuje je neobyčejně agresivní oxidační činidlo. Rovněž jsem si vyzkoušel ozonovou vodu - stejný negativní efekt. Jímat destilát po částech je technicky snadné, ale k ničemu to není, protože jsem přesvědčen o tom, že vonné komponenty kteréhokoliv ovoce jdou v celém spektru teplot, tj od začátku odběru jádra až do přerušení destilace z důvodů obavy kontaminace přiboudlinou. Zde jsou ve výhodě ti, kteří umí komunikovat s ději, které se odehrávají v koloně a mohou si tedy dovolit končit destilaci až při 97 -  98 °C ve vařáku, harmonie těchto destilátů je znatelně patrnější než když se destilace přeruší při řekněme 37 - 40% vytékajícího lihu. slosar-petr@seznam.cz