Částí mého dědictví byl i demižon slivovice z roku 1974. Když jsem chtěl prověřit kvalitu, abych věděl jestli má cenu ho dál skladovat, tak jsem se do něho nemohl dostat bez zničení špuntu. Byl seshora zamáznutý plastelínou, byl z jednoho kusu a byl výpary tak rozleptaný, že se při pokusu o vytažení rozpadl. Materiál byl dočista měkký, jak blato. Tekutina byla velmi kvalitní. Bylo to z rynglí - velká žlutá odrůda průměr asi 6 cm, která dozrávala naráz, nehnila a byla sladká jak med a úrodná tak, že se stromy strhaly. Zkrátka se ulámaly haluze a nepomohlo ani podepření. K mojí velké lítosti nevím jak se tato odrůda jmenovala. Slivovici jsem přefiltroval a uložil pro příští časy. Po této zkušenosti si myslím, že by špunt měl být nějak impregnován zespodu, třeba vyvařením v pečetním vosku nebo přes hrdlo natáhnout např. celofán a teprve pak zatlačit čepek a navrch nakapat vosk.