Ona stoprocentní kvalita u kysaného zelí je taková chimérická hodnota. Aby to chutnalo tak, jak to voní, říká mi vždy dcera, když cítí, že něco vaříme. Osobně mám stejnou zkušenost jako MV, každý rok mám zelí jiné, někdy lepší, jindy méně dobré, ale špatné zatím (tuk tuk) nikdy. Je to rokem, vodou, odrůdou, teplotou, rukama, prostě vším. A přestal jsem už nad tím mudrovat, dělám to prakticky stále stejně bez experimentů. Bez přísad mléka či jiných urychlovačů. Jediná podmínka, kterou bych doporučil přísně dodržet je, zelí od naložení potopené pod šťávou a zatížené. Když nemá vlastní šťávu, udělat umělou. Ihned po nakrouhání musí být pod vodou.