Hydratace je to co trhá pytle, aby to mohlo kabonizovat vzdušným codvě, tak to musí napřed vyschnout, což je v pytli málo pravděpodobné a v bečce, nebo jámě pod vodou, tu vodu nemusíme vidět, hlavně když se to maže, už vůbec ne, ale na okoralém suchém povrchu se tvoří carbonát.
Plně respektuji váš odborný názor, i když se mírně liší od názoru pana Vysloužila. Jenže vaše věta je na mě příliš dlouhá a málo srozumitelná. Zkusím to proto říct jednodušeji tak, jak to probíhá na mých zahradách:
K pálenému vápnu v papírovém pytli se dostane vzdušná vlhkost a malé množství CO2. Hydratací povrchové vrstvičky vznikne silný hydroxid, který velmi snadno reaguje s jakoukoliv kyselinou nebo i s CO2. Karbonizací vzniklý uhličitan uvolní vodu a umožní tím hydrataci další vrstvičky CaO. Současně nastane expanze, při níž z 56mg vznikne 100mg a vzniklé trhliny umožní přístup dalšímu vlhkému vzduchu. O tom, že se ve zcela zničeném vápně objevil nějaký uhličitan, se snadno přesvědčíme tím, že při pokapání kyselinou šumí unikajícím CO2. Dobře si to pamatuji z chemických praktik na ZDŠ.
CaO + H2O = Ca(OH)2
Ca(OH)2 + CO2 = CaCO3 + H2O
CaCO3 + 2HCl = CaCl2 + CO2 + H2O
