Pozor, magnolia grandiflora je jako botanický druh subtropická, odolává teplotám řekněme do -7 až 9°C. Jedná se ale o natolik krásnou rostlinu, že již minimálně 100 let je v domovině (USA) předmětem selekce a šlechtění s cílem zvýšení mrazuvzdornosti. Úspěchy se dostavili již před 2. sv. válkou a dnes tak jsou odrůdy, které spolehlivě odolávají mrazům pod -20°C, ty nejodolnější kultivary (např. 24Below) pak až pod -30°C. Magnolie z Chrvatska bude spíše z těch ne zcela odolných, ale může v mikroklimaticky dobrém místě (třeba ve velkém městě) asi přežít, byť to je vždy otázka. V jižní Evropě je nejrozšířenější odrůda Gallosiniensis, což je odrůda původem z lokality USA, kde je dlouhý teplý podzim. Odolává teplotám okolo -15 až 20°C. U nás vhodná právě jen do velkých měst.
Mám na zahradě (střední Čechy, mírně mrazové údolí v lese) asi 5 let odrůdu Edith Bogue, která je jedna z velmi vhodných (bez ztráty olistění snese cca -25°C). U nás zatím bylo nejméně -21°C a to hned první zimu po výsadbě. Rostlina měla 2 metry již při výsadbě, dnes je cca 3 metrová a zhruba stejně široká (to je asi pětinásobek původní šířky). Je absolutní dominantou místa, v zimě se kolemjdoucí zastavují a někdy i "hádají", co to je. Jen pro vysvětlení, stálezelenost spočívá v tom, že rostlina v květnu a červnu postuzpně shazuje staré listy uvnitř a současně přirůstá (proto to rozšiřování). Letos máme odhadem 20-30 květů a konečně se obnovil terminální růst, takže i do výšky budeme přibývat.
"Správné" odrůdy jsou již zmíněné Edith Bogue, 24Below a dále třeba Victoria, Bracken Browns Beauty. V ČR se shánějí obtížně, měly by je mít u p. Matějky ve Vykáni (www.pawpaw.cz).